Koukal roli kapitána v Hradci nepřeceňuje. Nezačnu teď řvát, že já hokeji rozumím a ostatní hrají na prd

Zatím není co řešit, i když jsme měli mítink pěti nejstarších hráčů s trenéry. Už jsem byl kapitánem v Pardubicích i v Rusku, vesměs je to všude stejný. Že bych teď o přestávce začal řvát v kabině a dělal nějaké bububu, že já tomu hokeji rozumím a ostatní hrají na prd, tak to určitě ne. Když se nedaří, tak si k tomu něco může říct i ten nejmladší hráč, pokud se nebude stydět. Nevidím důvod, proč by musel mluvit jenom kapitán.

Ale pořád tam jsou velmi zkušení kluci jako Dominik Graňák nebo Roman Kukumberg, ten je dokonce starší než já. Bohužel už nemáme Jardu Bednáře, který byl absolutně vůdčí osobností týmu, ale myslím, že se to teď rozdělí mezi víc hráčů. Kdokoli se může ozvat, ale když nastane nějaký problém, tak to budu tlumočit za kabinu já. Ale spíš doufám, že se takovým věcem vyhneme.

Měli jsme velkou týmovou večeři, noví kluci zapadli dobře. Pro mě je třeba fajn, že přišli Linhy (Linhart) s Bambusem (Rákos), které znám už z Pardubic, takže jsou to moji dobří kamarádi a samozřejmě výborní hokejisté. Doufejme, že jako tým potáhneme za jeden provaz a že naplníme nějaké cíle, i když nejsou tak striktně vypsané jako loni.

Minulou sezónu byl vyhlášen jednoznačný útok na finále a titul, což jsme bohužel nenaplnili. Slyšel jsem teď od pana majitele, že se kádr v Hradci bude trošku budovat, ale já hokej dělám kvůli tomu, že mě baví a chci vyhrávat, tak pevně věřím, že se dokážeme zase pohybovat v horní polovině tabulky. Nejsem si jistý, že by s námi vedení mělo trpělivost, když bychom byli někde třináctí. Vlastně si to ani nedovedu představit.

Neřekl bych, že máme extrémně mladou sestavu. Podle mě je to vyvážený mix starší, střední a mladí. I když velká jména spjatá poslední dobou s hradeckým hokejem jsou pryč. Jak jsem říkal, Bedýnka ukončil kariéru a Jirka Šimánek s Rendou Vydareným se vrátili do Českých Budějovic, do zámoří šel gólman Patrik Rybár. Jsem zvědavý, jak nám to bez nich půjde v ostrých zápasech.

Snad teď na sebe nebrousím kudly, když říkám, že se to zlepšilo. Když si vzpomenu na první derby v hradeckém dresu před rokem, tak to bylo fakt hustý. Ale je to hokej, v určitých mezích se to dá pochopit. Spíš to bylo asi dost těžké pro moji mamku nebo manželku, když tam musely sedět.

Nechci říct, že mně to bylo úplně šumák, ale s těmi pokřiky stejně nic neudělám a spíš u nich myslím na své blízké. Kulisa je ale při derby vždycky fantastická, což je dobře pro hokej i pro fanoušky. V pardubickém týmu ale osobně znám už asi jenom tři kluky. Pro mě je to možná lepší, protože nemám moc rád, když hraju zápasy proti těm, které hodně dobře znám.

Něco se změnilo, ale neřekl bych, že bychom zbourali nějakou knížku hokejové taktiky. Na ledě se dá praktikovat zajištěná či méně či více vysunutá obrana, a to je celé. Do útoku většinou řeknou trenéři, že má mužstvo volnou ruku, ať si improvizuje, dozadu to ale bývá striktně dané. Samozřejmě každý kouč si to ordinuje podle sebe a hráčů, které má a uvidí se, jaké to bude až v pátek vyjedeme k prvnímu extraligovému kolu v Praze proti Spartě.

Nad tím vůbec nepřemýšlím a mám v Hradci smlouvu ještě na dva roky. Navíc nic jiného než hokej ani neumím, takže si umím představit že i třeba v sedmatřiceti budu ještě podepisovat kontrakt, pokud se udržím zdraví a v kondici.

Samozřejmě, že jo. Chuť mám stále, ale nějak tak během léta cítím, že tréninků je dost. Dalo by se určitě ubrat (směje se), ale nevím, jestli zrovna o tomhle trenéra přesvědčím...