Hlavní obsah

Polanský mezi mladíky pookřál. Bylo to jako zamlada, smál se 37letý útočník Třince

Jiří TomaškovičSport.czPrávo

Čtyřikrát v řadě se Zlínem doma ztratili body, tři poslední utkání na svém ledě dokonce s neoblíbeným protivníkem prohráli. O to šťastnější třinečtí hokejisté na konci dohrávky 40. kola a výhře 2:1 byli. „Bylo to takové play off utkání, na málo branek. Moc mě mrzí, že jsme v té první třetině, kdy jsme byli o hodně aktivnější, nedali více gólů. Poznamenalo to zbytek utkání,“ řekl autor úvodního gólů utkání Jiří Polanský, jenž nastoupil mezi mladými bratry Kovařčíkovými.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Třinecký střelec Jiří Polanský před brankářem Liborem Kašíkem ze Zlína.

Článek

Nastoupil jste mezi bratry Kovařčíkovými, jaké to bylo?

Hodně jsme se o tom bavili před zápasem. Chtěli jsme, aby se lidem náš herní projev líbil. Pamatuji si, jaké to bylo, když jsem byl mladší a nastupovali jsme s Martinem Růžičkou vedle Ládi Kohna, nebo s Romanem Tomasem a dostali jsme k sobě veterána Pavla Janků. Bylo to takové příjemné hrát se zkušenějším hráčem. Proto jsem se klukům snažil vyjít vstříc. S nimi je hodně jednoduché hrát. Mají pohyb a takovou tu radost z hokeje, která po těch letech v extralize... Jsou zápasy, kdy jste nabuzený, kdy vás to vtáhne, ale u těch mladších je to něco jiného. Oni mají takovou čirou radost. Jsem rád, že jsem se s nimi dokázal naladit na tu jejich vlnu.

Ondra Kovařčík vám to vrátil přihrávkou před branku?

Jo, to bylo krásné, hodil mi to skoro do prázdné brány, puk byl na vrcholu brankoviště, zvedl jsem ho přes beton, protože jsem viděl, že tam ten brankář je. Neudělal bych to jinak, zvedl jsem to nahoru a šlo to do horní tyčky, to se stává.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Zleva Erik Hrňa z Třince, Edgars Kulda ze Zlína a Jakub Matyáš z Třince.

Dal jste úvodní gól zápasu, ale ještě v první třetině jste mohl mít klidně na kontě hattrick. Proč to nevyšlo?

Byl jsem tam infikovaný tou jejich radostí z hokeje, že jsem měl najednou tolik střel, kolik jich mnohdy nemívám ani za zápas. Až jsem z toho byl trochu překvapený. Bylo to s nimi jako kdysi, před těmi x roky, když jsem takto šel do toho zápasu i já. Teď už do toho jdu tak nějak zodpovědněji.

Uklidňoval jste Ondru, když si srazil puk do vlastní branky a Zlín tak vyrovnal na 1:1?

Samozřejmě, že jsme ho poklepali a řekli mu, že se nic neděje. Ve druhé jsme pak měli problémy, Werek byl zraněný, tak jsme sestavou točili a naše hra se trochu roztrhala. Ale na střídačce jsme pořád seděli pohromadě a dívali se na některé věci, které by se daly zahrát jinak. S nimi to je živelné a jsem rád, že se nám ten zápas povedl, protože si to ti kluci zaslouží.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Zleva Pavel Kubiš ze Zlína a Milan Doudera z Třince.

Velkou šanci odskočit na dva góly jste měli ve druhé části, kdy jste hráli čtyři minuty přesilovku. Mohlo se to tam zlomit?

Myslel jsem si to. Věřil jsem, že to prorveme a zápas se tam zlomí. Ale nestalo se, a proto se to tahalo až do konce.

V závěru vás mohli uklidnit Vrána, který jel s Werekem na prázdnou branku, ale trefil jen obránce. Mohl to Vrána řešit jinak, třeba přihrát?

Tohle se v hokeji prostě stává. Jsou případy, že jedete i úplně sami a nedáte to. Zamrzí to, ale to vedení jsme ubránili a doufám, že jsme se vrátili do takového modu, kdy nebudeme dostávat moc gólů a budeme ty bojovné zápasy vyhrávat.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Zleva Matyáš Hamrlík ze Zlína a Ethan Werek z Třince.

V sestavě Zlína se poprvé v extralize objevil osmnáctiletý syn Martina Hamrlíka Matyáš. Proti jeho otci jste toho spoustu odehrál. Všiml jste si jeho syna na ledě?

To se přiznám, že jsem to nezaregistroval, ale moc mu gratuluji. Musí to být pro toho tátu neskutečný pocit. Normálně mu to upřímně závidím, to se přiznám. V Třinci jsem měl možnost hrát s Lukášem Galvasem, jehož kluk je nyní jeden z pilířů Olomouce, tak trochu vím, jaké to je. Sám mám dcery, jsem za ně šťastný, v hokeji ale tohle nezažiju.

Reklama

Související témata: