Hlavní obsah

Větší smolař snad mezi českými hokejisty není. Místo černého Petra je teď ale za hrdinu

Jan ŠkvorSport.cz

Jen těžko byste mezi českými hokejisty hledali většího smolaře než Václava Nedorosta. Dnes šestatřicetiletý dvojnásobný juniorský mistr světa musel za svou kariéru podstoupit sedmnáct operací, dlouhodobějších zranění měl ještě mnohem víc. Naposledy ho téměř na tři měsíce vyřadil ze hry vleklý zánět v lokti. V pondělí se ale útočník Plzně na led vrátil a vítězným gólem necelých pět minut před koncem třetí třetiny zajistil Indiánům výhru 4:3 nad domácí Spartou.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Václav Nedorost z Plzně se raduje z gólu proti Spartě.

Článek

Lepší comeback jste si asi nemohl představit...

Povedlo se to, ale nejdřív jsem si myslel, že to bude přesně opačný scénář. Ten nepovedený.

Proč?

Protože Jarůškův gól na 3:2 padl po mojí chybě, když jsem s ním v rohu prohrál osobní souboj. Pak jsem se navíc ještě sedm minut před koncem nechal vyloučit a musel si jít dřepnout (na trestnou lavici). Kluci ale oslabení sehráli parádně, dali v něm gól na 3:3. Ppak mě Míra Indrák parádně našel a po šťastném i trochu náhodném odrazu od bruslí jsem dal vítězný gól.

Vaši trefu přezkoumávali u videa. Neměl jste pochyby, jestli ji rozhodčí nakonec uznají?

Hned jsem věděl, že to bude gól. Vůbec jsem brusle neusměrňoval. Bylo to štěstí, náhoda.

Hodně jste na ledě cítil takřka tříměsíční zápasovou pauzu?

To víte, že jo. Kdo něco podobného zažil, tak asi ví, jak jsem se cítil. Nebyla to z mé strany žádná velká hitparáda. Ale nebyl jsem zraněný poprvé, takže jsem to čekal. Snad mi gól pomůže, nohy se odlehčí a bude se mi v dalších zápasech hrát líp.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Útočník Plzně Václav Nedorost během tréninku.

Jak jste dlouhé neplánované volno snášel?

Dva měsíce jsem ani netrénoval, protože jsem měl od doktorů nařízený absolutní klid, aby se zánět z ruky dostal ven. Až poslední měsíc jsem se mohl začít připravovat, jenže žádný trénink nenahradí zápas. Věděl jsem, že návrat bude těžký, a jsem rád, že to mám za sebou.

Byl návrat těžší než v minulosti?

Stoprocentně, vždyť jsem před zápasem na Spartě absolvoval s týmem jen tři tréninky. Trápila nás ale viróza, útočníků ani obránců nemáme moc, takže jsem naskočil rovnou do hry. Byl jsem za to rád, protože si nemyslím, že bych se za dva dny cítil líp. Musím ale říct, že jsem toho měl plný brejle, i když jsem to čekal ještě malilinko horší. Ve druhé třetině se mi trochu rozjezdily nohy, i když v té třetí už byla síla pryč.

Bylo těžké zůstat pozitivní a věřit, že si v této sezoně ještě zahrajete?

Dopředu jsem věděl, co mě čeká. Snad už potřicáté v kariéře se mi totiž přihodilo, že jsem absentoval takhle dlouho. Mám za sebou sedmnáct operací, do toho další dlouhodobá zranění. Poslední měsíc jsem se snažil tvrdě trénovat na suchu i bruslit, ale jak už jsem říkal, zápasové nohy nic nenahradí. Hokej se neskutečně zrychlil a bude mi ještě chvíli trvat, než se do toho dostanu.

Usnadnilo vám návrat, že Plzeň hraje v neskutečné pohodě?

No jasně! Kluci poslední zápasy dávají spoustu gólů a soupeře převyšují. Když jsme se Spartou prohrávali 0:2, říkal jsem si, že hned jak jsem naskočil, přestane se nám dařit. Napadlo mě, jestli nebudu černý Petr. Naštěstí jsme to otočili. Zaslouženě, protože jsme celý zápas byli lepší.

Vypsal jste před zápasem prémie, když jste tak dlouho nehrál?

Sice jsem nic vypisovat nemusel, protože se Spartou nemám nic společného, stejně jsem to ale udělal. Kluci mě popichovali, že jsem hrál naposledy 18. listopadu. Tak jsem nějakou korunu do kasy vypsal a rád ji zaplatím.

Reklama

Související témata: