Hlavní obsah

Reprezentace? Chuť bych pořád měl, ale buďme realisti, říká tahoun Olomouce

Pro Olomouc bylo jeho setrvání velkou výhrou. Ostřílený křídelník Zbyněk Irgl táhne podceňované Hanáky znovu do play off. Měsíc marodil s třísly, přesto v této sezoně patří mezi nejlepší extraligové střelce. Nasázel už dvacet gólů a na ledě stále válí jako za mlada, přitom v listopadu oslavil vicemistr světa z Rigy už 38. narozeniny.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Olomoucký útočník Zbyněk Irgl (vlevo) v zápase proti Spartě.

Článek
Fotogalerie

Jaký je váš recept na hokejovou dlouhověkost?

Abyste se udržel na nějaké úrovni, furt musíte makat jako ve dvaceti nebo pětadvaceti letech. Jakmile cokoliv ošidíte, na hokeji se to okamžitě projeví. I proto si myslím, že starší hráči kolikrát končí. Furt na to třeba mají, jenže hlava už to prostě nevezme. Pokud vám vypne, je člověk fakt schopný skončit ze dne na den.

Jste známý skvělým přístupem v trénincích. Děláte po třicítce v přípravě něco jinak?

Nemyslím si. Se svým dlouholetým kondičním koučem Gruberem trénujeme pořád stejně. Akorát před dvěma lety jsem cítil, že moje dynamika už není nejlepší. Domluvil jsem se tedy na spolupráci s atletkou Slaninovou. Vede mě a ukazuje mi co a jak. Rozumí tomu a odvádí výbornou práci. V pohybu mi hodně pomohla.

Na Hanou jste přišel loni v lednu z Třince. Jak se v klubu cítíte?

V Olomouci jsem spokojený, i když musím brzy vstávat, protože denně dojíždím z Ostravy. Jsem klubu vděčný, že tady mám opravdu místo lídra, což mě těší. Samozřejmě zázemí se nedá srovnávat. Třinec ho má i v porovnání s Ruskem asi nejlepší v celé Evropě. Ale na druhou stranu v Olomouci máte pro hokej všechno a uděláte si, co potřebujete.

Tréninky tu navíc mají docela grády, že?

My takhle makat musíme. Nemáme kádr jako v Třinci a musíme být bojovníci. Když do zápasu nedáme 130 procent, nemáme šanci na úspěch, což se často potvrdilo i v zápasech. Když nám nešly nohy a byli jsme bez pohybu, vypadal hokej tak, jak vypadal.

Přesto opět útočíte na play off.

Je škoda, že se v prosinci před reprezentační pauzou zranilo strašně moc hráčů a dodneška jsme se z toho de facto nevyhrabali. I díky tomu jsme pak ztratili dost bodů. Mančaft je tady dobrý a konkurenceschopný, ale nesmí nám vypadnout dva nebo tři hráči. Je to rázem znát.

Dal jste už dvacet gólů, k tomu přidal osm asistencí. Co říkáte na střeleckou fazónu?

Je to pěkné, ale prozatím to pro mě nic neznamená. Sezonu vždycky hodnotím až po jejím konci. Teď navíc nejsem úplně spokojený s tím, jak hraju. Můžu být lepší. Chci být daleko více na puku, abych toho víc vymyslel a byl ve větším pohybu.

V mužstvu je řada mladých hráčů. Působíte v kabině i jako mentor?

Neřekl bych. Tvrdím, že pokud hráč přijde na tuhle úroveň, něco už umí a musí být sám profesionál. Samozřejmě něco může odkoukat, ale vždycky záleží na hráči, jaký bude mít k hokeji přístup. Jestli chce makat, zlepšovat se, aby šel nahoru, nebo mu jenom stačí, kam přišel. Kolikrát to bohužel opravdu tak vypadá. Mladí kluci k tomu čuchnou a myslí si, že je hotovo. Jenže aby se fakt zlepšovali a dosáhli úrovně lídrů, k tomu jim nestačí odehrát pouze deset zápasů, nebo jednu celou sezonu. Tohle si často neuvědomují.

Dlouho jste působil v KHL a před pěti lety se natrvalo vrátil do Česka. Co vás doma za poslední roky nejvíc překvapilo?

Dřív jsme byli pasováni za nejinteligentnější národ pomalu na celém světě. Když to vezmu dnes, tak jsme převzali americkou výchovu a demokracii. Přístupem k životu jsme se dostali úplně někam jinam. Připadá mi, že to je stejné i v hokeji. Momentálně se tak plácáme a pořádně ani nevíme, co a jak. I pokud jde i o mládež, což je hrozná škoda. Spousta děcek chce hrát hokej. Myslím si, že talent jim nechybí, ale pak se to někde zlomí.

V čem je podle vás problém?

Když osmá třída přijede do Švédska, vyhraje tam nad každým týmem klidně rozdílem tří úrovní. O dva roky později se ale všechno otočí. Vidíte, že jejich hráči jsou úplně jinak vyspělí než my. Je potřeba se zamyslet, kde je chyba. U nás děti v 11 letech pomalu trénují jako profesionálové, ale v šestnácti, sedmnácti letech už nemají kam jít dál. Švédové mají hokej do čtrnácti jenom jako koníček. Od patnácti do osmnácti let se však zvednou o tisíc procent.

Čímž mají snazší i přechod do dospělého hokeje?

Jakmile kluci překročí hranici patnácti let, měli by přivykat profesionalismu. Přijít z juniorského hokeje a být pak v áčku opravdu platnými hráči. Když se podíváme na Kanadu nebo Ameriku, hráči jsou tam v osmnácti vyspělí fyzicky i mentálně. Mají sebevědomí, že jsou v týmu dospělých ne proto, aby jenom hráli, ale byli v něm lídry. Nemají zkušenosti, ale sebevědomím to doženou. V tom je naše obrovské mínus. Nejsem příznivcem, že mladí musejí hrát za každou cenu. Musejí si to zasloužit a mít na to.

Vraťme se ještě k vám. Reprezentace je už uzavřenou kapitolou?

Chuť bych pořád měl, ale už je to asi pryč.

Trenér národního týmu Říha však v listopadu zvažoval vaši nominaci na Karjalu.

Miloš Říha dostal otázku a musel na ni odpovědět (úsměv). Buďme realisti, spíš to byla politická odpověď (smích). Ale moc mu děkuju, že o mně uvažoval.

Reklama

Související témata: