Článek
Odehrál jste tisící zápasů v extralize, jaký byl?
Velmi emotivní. Když jsem viděl na kostce bývalé i současné spoluhráče, jak mi přejí, bylo to úžasné. Hlavně ty slovenské hvězdy, které jsem potkal v Liberci. To jsou úžasní kluci. Byl jsem naměkko, moc mě to potěšilo. Moc hráčů tu tisícovku nemá a hodně si toho vážím. Je to dvacet let života. Ale nekončím a doufám, že ještě hodně zápasů přidám.
Nejvíce utkání, 1250, odehrál obránce Petr Kadlec. Je to výzva?
To asi ne. Káca byl hráč z jiné galaxie. Pan hokejista, který rozdával parádní nahrávky, dával góly a hrál úplně jiným stylem. Kdyby ho netrápilo zranění, tak mohl hrát o pět let déle. Já se dopředu moc nedívám. Soustředím se jen na to, co nás čeká teď. Chceme přímo do play off, to je pro mě teď nejdůležitější. Po sezoně se začnu dívat dál.
Když se ohlédnete zpět, vzpomenete si na první zápas, první gól?
Vzpomínám si jen, že jsem první gól dal v Plzni a čekal jsem na něj dvě sezony (Vítkovice vyhrály 4:3 a Výtisk ve 3. části vyrovnával na 3:3 - pozn. aut.). A první zápas si pamatuju proti Třinci, kde jsme do toho vletěli v osmnácti letech společně se Zbyňou Irglem. Ale prý jsem ho odehrál proti Karlovým Varům (17. září 1999 - 2:2), ovšem na ten si nevzpomínám. Už je to dvacet let. Vím jen, že jsem jako mladý šel do všeho po hlavě a najednou jsem zjistil, že ten chlapský hokej je trochu o něčem jiném než juniorka.
Jan Výtisk z Vítkovic nastoupil ke svému 1000. zápasu v extralize.
Po hlavě jdete kolikrát do všeho i dnes. Není to trochu zázrak, že jste se svým stylem zvládl takovou porci zápasů?
Musím zaklepat, že se mi dosud těžká zranění vyhýbala. Měl jsem sice natřikrát zlomenou holení kost, ale po operaci to srostlo a bylo to v pořádku. Neměl jsem problémy s rameny ani koleny, to se mi vyhýbá a doufám, že i vyhýbat bude. Každý se ale tomu, že ještě hraju a drží, diví.
Co říkají na vaše tělo doktoři?
Doktoři jsou hlavně rádi, že jsem v pořádku. To maséři, když si postěžuju, že mě něco bolí, tak mi řeknou, ať se podívám do občanky... (smích).
Před jubilejním utkáním fandové roztáhli transparent, na němž stálo, že jste kus železa. Cítíte se tak?
To byli mí nejbližší, bráchové motorkáři. Taková skoro moje rodina. Je to odkaz na hlášku z filmu Rocky IV, kde Stallone boxoval s Lundgrenem. Není to člověk, je jako kus železa, říkal Lundgren, který hrál Draga. Musím ale přiznat, že ty rány bolí čím dál víc.
Vítkovický Jan Výtisk přišpendlil k mantinelu Otakara Šika z Karlových Varů.
Někteří hokejisté box trénují. Je to i váš případ?
Začal jsem minulou sezonu a jednou týdně jsem chodil na kickbox ke kamarádovi Kubovi Gazdíkovi. V létě už do přípravy vložím trénink dvakrát týdně, protože je to skvělé na fyzičku.
Zmínil jste kamarády motorkáře. Zatímco hokejová sezona finišuje, motorkářská se blíží. Už máte svůj Harley-Davidson připravený?
Mám a už jsem se i projel. Po Zlínu, kde to týmu ani mě vůbec nevyšlo (2:5), jsem byl špatný a venku bylo krásných dvanáct stupňů. Tak jsem se musel alespoň kolem bloku projet. Ale ještě je na cestě moc kamení a je to nebezpečné. Připravená ale je a můžu vyjet kdykoliv.
Co je větší adrenalin, skočit do střely, nebo zmáčknou plyn na řídítkách?
Skok do střely je po těch dvaceti sezonách už rutina a motorka, to je relax. Ještě, když jedeme s bráchy. Přijdeme na jiné myšlenky. Je to hlavně volnost.
Už se k vám do klanu přidal někdo z týmu Vítkovic?
Do klanu se nepřidal, ale Oli (Rostislav Olesz) začal jezdit minulý rok. I Hraboš (Josef Hrabal) jezdí. Věřím, že letos s Olim někam vyrazíme. Koupil si motorku, druhou si postavil, tak se těším.
Vyrazíte po Evropě? Nebo na nějaký motorkářský sraz?
Na ty srazy sice jezdím, ale ne často, protože po sezoně se snažím o víkendech být hlavně s rodinou. Dcera (Eliška) hraje volejbal a nemůžu ji říct, hele jedu pryč a nepřijdu. To nejde, když téměř celou sezonu nemám čas se jít podívat. Takže bych to viděl někam do Beskyd.
Obě vaše dcery chodí na hokej pravidelně. Prožíváte i vy jejich sportovní úspěchy?
Fandím jim. Jednou jsem Elišce i něco vytkl a hned jsem to schytal, že to tomu nerozumím. Tak se držím zpátky. Když můžu, tak jdu fandit a jsou větší nervy než na ledě. U mladší Viktorie je to zatím jednodušší. Dělá gymnastiku, ale na jejich tréninky rodiče nesmí. Asi tam některý něco vyvedl, než jsme ji tam přihlásili (smích).
V gymnastice ji můžete poradit, tu jste kdysi dělal, ne?
Ale jen do doby, než jsem přibral a už s mým tělem gymnastika dělat nešla. Ale dala mi hodně. Každému bych ji doporučil. Obzvláště teď, kdy děti neumí ani kotoul.
Domů si ze zápasů nosíte možná jasně nejvíce modřin ze všech extraligových hráčů. Stále vám ještě manželka říká, ať jste opatrnější?
Už toho se mnou prožila hodně a pochopila, že se nezměním. V koutku duše si přeje, abych byl opatrnější, ale ví, že to nejde. Kdybych uhýbal, tak by to možná dopadlo hůř, než když do toho jdu tak, jak jsem zvyklý. Bylo to tak i se zlomenou rukou v minulé sezoně. Kdybych tu střelu blokoval, tak se mi to nestalo. Ten puk mě před brankou trefil náhodně a byla z toho zlomená ruka. Už to asi vzdala, ví, že to nemá cenu.
Když se projdeme o vašich extraligových štacích, na kterou vzpomínáte nejraději?
Všude se nám líbilo, ale takovým druhým domovem se pro mě stal Liberec. Byl jsem tam skoro sedm let a kdyby nepřišla nabídka z Vítkovic, tak jsme tam zůstali natrvalo. Ale osud to chtěl jinak a já toho vůbec nelituju. Jsem šťastný, že jsme zpátky v Ostravě a v klubu, kde jsem začínal.
Vracíte se do Liberce?
Vždycky chceme a plánujeme, že tam pojedeme tak na týden. Ale téměř vždy se to nějak zvrtne a jsme rádi alespoň za víkend. Mrzí mě to moc, protože tam mám strašně moc přátel, s nimiž bych rád pobyl déle.
Zmínil jste, že o budoucnosti moc nepřemýšlíte, ale co za ty dva roky, až vám skončí ve Vítkovicích kontrakt? Budete chtít hrát dál, nebo bude čas skončit?
Bude asi záležet na tom, jaké ty dva roky budou. Něco v hlavě mám. Dodělávám si, a snad to za ty dva roky stihnu, trenérskou licenci, takže to je jedna možnost. Nevadí mi ale ani manuální práce, takže kdyby tohle nevyšlo, tak mě snad někdo z kamarádů zaměstná (smích). Na rovinu řeknu, že nemám vyděláno tak, abych nemusel dělat nic. Jestli zůstanu v klubu, nebo budu dělat něco jiného, to se uvidí.
