Článek
Klauzule ve smlouvě vám umožňuje odchod do zahraničí. Proto jste Spartě kývl?
Hodně jsem na to slyšel. Vyšli mi tady strašně moc vstříc. V Česku jsme ani žádný jiný klub nehledali. Když se Sparta ozvala s touhle nabídkou, tak mi to skoro vyrazilo dech. Spartě jsem podepsal na rok a budoucnost teď neřeším. Týmy v KHL už mají soupisky uzavřené. Agentovi jsem řekl, že se budeme bavit, až když přijde něco, co by dávalo smysl. Jenom doufám, že už to bude v rozběhnuté sezoně. Soustředit se teď budu jenom na Spartu.
Když jste v roce 2016 odcházel do Novosibirsku, byla Sparta na vrcholu a hrála extraligové finále. Je pro vás výz va navázat tu na úspěšné sezony?
Já si ale nemyslím, že si tady loňské léto říkali, že to jenom nějak splácají. Každý chce mířit co nejvýš, i minulý rok tady byla jména a dobří hráči. Když se ale rozjede sezona a zbrzdí je pár blbých zápasů nebo zranění, má to na každý tým jiný dopad.
Sportovní manažer Sparty Jaroslav Hlinka (vpravo) vítá posilu do obrany Adama Poláška.
Během tříleté ruské mise jste nastupoval za Novosibirsk, Soči a Nižněkamsk. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Já to nerad srovnávám, každý tým je specifický v něčem jiném. V Soči se mi líbilo zázemí a nejlíp se tam žilo. Bylo to tam opravdu jako na dovolené. Je tam moře, na druhé straně hory. Každý den vysvitlo sluníčko, bylo to tam fakt krásné. Letiště bylo vzdálené jenom deset minut. Strašně rád ale vzpomínám i na první rok na Sibiři, která mi dala nejvíc.
Naposledy jste oblékal dres Nižněkamsku, který se netajil ambicemi na play off. Jenže do bojů o Gagarinův pohár se tým vůbec neprobojoval. Co bylo příčinou?
Bylo toho hodně. Tým několik let táhl americký útočník Dan Sexton. Letos ho pustili pryč a budovali úplně nové mužstvo. Z cizinců zůstal jenom Andrej Nestrašil. Přišel jsem já a tři noví Fiňáci. Rozběhla se sezona a všechno si to celkem sedlo. Jenže v první polovině sezony jsme nehráli se silnými týmy. Když na to došlo, těžce jsme si nabili hubu. Kolem Vánoc pak na člověka dopadla první únava, takové psychické i fyzické vyčerpání. Já třeba z ničeho nic chytil angínu. Už jsem byl prostě vyžvýklej. Někteří kluci hráli moc a chyběl nám odpočinek. Když pak prohrajete třeba osm zápasů v řadě, furt jenom krčíte rameny a říkáte si, čím to je.
Vedení nakonec sáhlo k výměně trenéra, když Nazarova nahradil Bucajev.
Ztratili trpělivost. Tím vám to ale začíná celé znovu. Bucajev si dovedl zase svoje lidi a chvíli trvá, než si u něj získáte důvěru. Zavedl nový styl hry, a než jsme se ho naučili, dělali jsme spoustu kiksů. Když jsme si na něj už zvykli, zbývalo do konce základní části pouhých sedm zápasů. Z těch sedmi jsme třeba pět vyhráli, jenže to už bylo moc pozdě.
Nazarov je známý svými excesy. Zažil jste jeho bouřlivou povahu na vlastní kůži?
Andrej je specifický trenér. Jakmile začne zápas, umí být blázen. Je zarputilý a schopný kopat kluky do zad a házet po nich hokejky. Jednomu klukovi řekl, ať si jde stoupnout ve výstroji za střídačku až úplně dozadu za plexisklo. Ten jenom sklopil uši a šel. Ale my cizinci jsme s ním byli zadobře. Před sezonou nám řekl, co od nás očekává. Věřil nám a my mu důvěru vraceli.
Adam Polášek bude opět oblékat dres Sparty.
Nenutil vás, abyste si oholil plnovous?
Ne, přitom na něco podobného jsem byl připravený. Na tréninku se ale choval spíš jako kamarád. Přišel a vedl rozhovor, jako kdybych se bavil s nějakým hráčem na střídačce. Často na všechno nadával a vždycky se tomu zasmál. Hrával v NHL a říkal třeba, že tohle se může stát jenom tady v Rusku. Je fajn, když máte trenéra, který rozumí i jiné nátuře než té ruské.
O Nižněkamsku se traduje, že je hodně industriální. Jak se vám ve městě žilo?
Říkali jsme, že je to takový ruský Litvínov. Je tam snad jedna z největších chemiček v Evropě. Když ale člověk není zhýčkaný a zvyklý na život hogo fogo, vyžití si tam najde. My tam měli tři oblíbená místa, která jsme točili pořád dokola. V Nižněkamsku hledáte něco, abyste se nenudil, a sáhnete k věcem, které jste předtím nedělal. Já se naučil třeba vařit.
Co nejraději v kuchyni připravujete?
Špagety s mletým masem a tomatovou omáčkou, mám ale i nějaké svoje vychytávky, které neprozradím, protože by to pak dělal každý. (úsměv) Je to už taková moje specialita. Vařil jsem je i klukům před kaž dým zápasem. Zvykli si na ně.
Budete špagety vařit i ve Spartě?
Tady je to těžší. Vyžití je v Praze maximální, já navíc bydlím na hezkém místě, za řekou v Karlíně. Tohle místo jsme si zamilovali, už když jsem tady před lety hrával.
Hodně času jste v Nižněkamsku trávil s Andrejem Nestrašilem?
Dokonce bydlel pode mnou v baráku. Když bylo cokoliv, škrábli jsme si prstem na dveře, ať ten druhý otevře. Pak už jsem k nim třeba vždycky vletěl, řekl mu jen, že si beru hrnec, a zase jsem odešel nahoru. S Andym se známe dlouho a jsme dobří kamarádi. Naše přítelkyně si rozumí. Andyho holka je z Kanady, jmenuje se Sydney a hodně nám tam zkraje pomohla.
Máte roční dceru Stellu, jak si užíváte rodičovství?
Je to radost. Když přijdete domů, ona na vás hned zařve, rozběhne se k vám a chce si hrát. Když to byl ještě takovej ležák, nám chlapům to asi nic neřekne. Teď je ale plná emocí a je to záživnější. Navíc musím zaklepat, že máme opravdu výborného spáče, i když mě v noci nic moc nevzbudí. Navíc musím vyzdvihnout přítelkyni, která se o ni špičkově stará.
