Článek
Gól na 2:1 byl sice připsán vám, ale zdálo se, že střelcem, a to přímo z buly, byl třinecký Milan Doudera. Souhlasíte?
Ano. Zametl si to tam sám do prázdné brány. Já se puku ani nedotkl. Připsali mi ho asi proto, že jsem byl na buly, poslední náš hráč.
Pro vás to byl první gól, byť kuriozní, v probíhajícím extraligovém ročníku...
Je to příjemné. Přemýšlel jsem nad tím. Ten hokejový Bůh se už zřejmě nemohl koukat na tu moji velkou nulu, a tak to zařídil takto. Že by mě to ale nějak těšilo, to úplně ne.
Zleva brankář Jan Lukáš, Jan Švrček z Olomouce a Matěj Stránský z Třince.
Z vítězství, na které jste doma čekali hodně dlouho, však jistě radost máte?
Je to úžasné. Konečně dobré pocity, parádní nálada. A potěšilo, že jsme zase podali náš starý, dobrý výkon. Nějaké nedostatky tam pořád byly, ale proti týmu jako Třinec to bylo super.
Druhý gól jste vstřelil do prázdné brány při power play. Prý si z vás někteří spoluhráči v šatně dělali srandu, že ani jednou jste nevystřelil na gólmana a dal jste dvě branky?
Jo. Říkali to všichni. Vtipné. Nestává se to často, párkrát jsem to však už zažil. V mé situaci to ale beru. Na střídačce jsem mluvil o tom, že si potřebuji na to šáhnout, a ne že to za mě někdo do brány zamete, a nakonec to dopadlo dobře.
Úleva, která nepochybně po výhře přišla, byla asi obrovská?
Jasně. Čím déle se to čekání na domácí výhru protahovala, deprese byla větší a větší. Jsem proto rád, že jsme to už utnuli a hlavně, ne náhodně. Odehráli jsme slušné utkání a do jednoho to poctivě odmakali.
Brankář Třince Petr Kváča při utkání v Olomouci.
V sestavě jste kvůli zranění dlouho chyběl. Jak se cítíte?
Nechci to zakřiknout. Ještě to nejsem já, jak jsem zvyklý. Budu ale tvrdě pracovat a ono se to obrátí.
V tabulce jste desátí. Boj o play off asi bude mimořádně těžký?
Jo. To už víme dávno. Nějak jsme sezónu načali a teď se s tím musíme poprat, sbírat body a na co to bude stačit, se uvidí. Dole se to mlátí, každý ví, o co se hraje. Hlavně rychle do klidných vod.
