Článek
Co pro vás znamená nynější role v královéhradeckém klubu?
Určitě je to obrovská zkušenost. Tedy už samotný fakt, že mohu být po boku Vladimíra Růžičky. Myslím, že je to nejlepší trenér tady u nás v republice. A to z dlouhodobého hlediska. Má za sebou výsledky ve Slavii i v reprezentaci. A poznávám, že v Hradci Králové je výborné mužstvo.
Čemu za novou práci v extralize vděčíte?
Nevím, co rozhodlo, že si mě trenér vybral. Asi to, že mě znal z pražské Slavie.
Během hráčské kariéry jste působil v pěti extraligových týmech, navíc i v Rusku, Švédsku, Itálii. S jakými pocity se ohlížíte?
Samozřejmě na svou hráčskou kapitolu v extralize , kde jsem hrál za Litvínov, pražskou Slavii, pražskou Spartu, Plzeň i Kladno, rád vzpomínám. Ale bohužel už je to za mnou. Hokej běží rychlým tempem a spíš to beru tak, že pro mě nastává nová éra.
Je pro vás velkým skokem trenérský přechod od mládeže ve Slavii k extraligovému áčku Hradce Králové?
Mládežnické kategorie a dospělý hokej, to jsou pochopitelně velké rozdíly. Ať už jde o taktické věci a podobně.
S hokejem jste začínal v Chomutově. Co říkáte na tamní situaci?
Byl jsem v Chomutově jen chvilku. Hrál jsem jeden rok i za áčko v tehdejší první národní lize, kterou Chomutov odkoupil od Ústí nad Labem. Ale prožil jsem v chomutovském dresu výbornou sezonu. Pak jsem šel do extraligového Litvínova.
V prvoligových časech Chomutova před prvním postupem do extraligy byl váš otec František Branda generálním manažerem klubu.
Ano. Myslím, že bylo i jeho zásluhou, že se tým pohyboval na špici první ligy. Potom jsem ale chomutovský hokej už tolik nesledoval. Ale je smutné a špatné, jak to tam teď po nepřihlášení do první ligy a pádu do krajského přeboru s hokejem dopadlo.
