Článek
Věděl jste o tom, že se chystá gratulace k vašemu zápasovému jubileu právě v Liberci? Není prý přesně jasné, kolik odehraných utkání vlastně máte na svém kontě...
Ve čtvrtek mi volali novináři, že tisícovka připadá zrovna na páteční duel a že dojde k menší slavnosti. Sám si žádné statistiky nevedu. Jen vím, že jsem začínal v roce 1989, kdy různé evidence nebyly ještě tak precizní jako nyní. Uznávám, že mohou nastat nějaké nuance.
Na kolik zápasů si ještě troufáte?
Nosím dres s číslem jedenáct a tak teď řeknu cifru 1111.
Třiadvacet let ve vrcholovém hokeji. Už jste se stačil ohlédnout za dosavadní kariérou?
Přišlo mi to, že všechno rychle uteklo. Vybavuji si spoluhráče, vedle kterých jsem začínal. Nejkrásnějším momentem asi byl jarní titul s Třincem. Měl jsem štěstí na trenéry. Vyhýbala se mi zranění. Můj hokejový život ovlivnila spousta faktorů.
V historických tabulkách jste těsně druhý za Františkem Ptáčkem. Zkusíte ho překonat?
Franta je jednak mladší a má výkonnost, takže bych se nedivil, kdyby to dotáhl na tisíc pět set zápasů.
Během zápasu v Liberci jste po jednom ze zákroků domácích hráčů zůstal ležet na zádech, a když jste odjížděl z ledu na střídačku, zdálo se, že divákům symbolicky tleskáte. Jak jste to viděl?
Připadalo mi, že diváci na mě pískali. Přitom jsem měl vyražený dech. Protihráč mě trefil pěkně. Takový je hokej, tvrdá hra a nikomu to nezazlívám. Někdo to asi neunesl. Nevím, co reakce tribun měla znamenat.
Dva góly Třince dal do liberecké sítě Tomáš Klimenta, který ve vašem týmu hostuje právě z Liberce. Čekal jste, že právě on rozhodne?
Většinou to tak bývá, že hráči, kteří přijdou z druhého klubu, mají velkou motivaci proti „svým“. Před zápasem jsem Tomášovi říkal, že nám zařídí vítězství. A to se povedlo.
