Článek
Váš návrat na led je pro mnohé překvapivý, kdy jste se pro něj rozhodl?
Říkal jsem Martinovi, že kolem Vánoc se rozhodnu a dám mu vědět. Byli jsme v kontaktu už delší dobu, přemýšlel jsem, jestli ještě budu mít na to, abych byl Plzni prospěšný.
Kdy budete chtít naskočit do extraligy?
Uvidíme, musím si sednout s trenérem, zatím jsem s ním mluvil jen chvilku, tak nevím, jaké má plány a také mě určitě bude chtít vidět na ledě.
Jak jste se v zámoří připravoval?
Jak nejlíp jsem mohl. Na led jsem se dostal, i když ne tak často, jak jsem chtěl. Ale váhu jsem si držel, nemohl jsem přiletět nabobtnalý, aby na mě koukali, jestli jsem normální. (úsměv)
Hokejista Jaroslav Modrý po příletu do České republiky. Bude opět hrát za Plzeň.foto: Právo/Jan Handrejch
Když jste se loučil s kariérou, říkal jste, že chcete být hlavně s rodinou. Neprotestovala teď, když se vracíte k hokeji?
Podpořili mě. Nebude to jednoduché, ale chápali, že hokej miluju a ještě mám šanci ho hrát.
Chyběl vám hokej?
Dost a jednou mi bude chybět. Ale je spousta lidí, kteří nemůžou svoji práci dělat celý život.
Musel to pro vás být nezvyk místo tréninku sedět doma…
Bylo to takové divné. Když vypadnete z toho kolotoče, kde jste měl každodenní rutinu…
Nepřekáželi jste si doma se ženou, když jste najednou byl pořád doma?
Sem tam trošku. Ale nebylo to tak hrozné, ona je chápavá a rozumná, když viděla, že to přetéká, odešla a dala mi trochu prostoru.
Obránce Jaroslav Modrý na sebe znovu oblékne dres Plzně.foto: Právo/Milan Malíček
Přiletí sem za vámi rodina?
Uvidíme. Děti by letěly hned, ale manželka létání moc nemusí, není takový dobrodruh jako já.
Dětem se po Česku stýskalo?
Občas prohodily, že jim chybí Praha. Hlavně o svátcích, byli jsme v New Yorku, ale ten má přece jen jinou atmosféru než Praha, tak vzpomínaly na nazdobené Staroměstské náměstí.
Užíval jste si během vaší hokejové pauzy roli otce víc?
Byl jsem táta na stoprocentní úvazek, bylo to fajn. Zase vidím děti z úplně jiného pohledu. Trénoval jsem víc trpělivost, dělal s nimi úkoly do školy…
Vedle toho jste se věnoval i podnikání?
Trošku. Spíš jsem zjišťoval, co by mohlo být zajímavého kolem hokeje, až skončím s kariérou. Ale nechtěl jsem nic úplně rozjíždět, abych od toho neodcházel, kdybych se vracel k hokeji. Protože v dnešní ekonomické situaci, když chce člověk něco dělat, musí do toho jít naplno. Stejné je to v hokeji, pauza neprospěje nikomu, ale je na mně, abych se s tím srovnal.
Za měsíc vám bude jednačtyřicet, cítíte se na ten věk?
Docela to jde, ale je něco jiného se připravovat a pak naskočit obden do zápasů. Regenerace bude strašně důležitá, nejsem 21letý kluk, ale zase jsem o to chytřejší a dokážu své tělo číst.
V Plzni ale svým věkem příliš vyčnívat nebudete…
Četl jsem nějaké komentáře, že tam je spousta veteránů, tak přijíždí další. (úsměv) Martin to skládá, jak nejlíp může. Já v Plzni dva roky hrál, tak vědí, co ode mě čekat.
Čtyřicet bude zanedlouho i Jaromíru Jágrovi, sledujete parťáky ze své generace?
Byl jsem se na Jardu podívat při tom zápase pod otevřeným nebem, kde se zranil a nedohrál. Ale byl jsem nadšený, pořád hraje skvěle, vyrovnává s jiným stylem hokeje, který se mění a on je pořád jedním z lídrů. I tady hraje Martin Straka fantasticky, Růča v Litvínově taky…
Čím to, že ta vaše úspěšná generace vydržela u hokeje tak dlouho?
Přemýšlel jsem o tom a je to asi v té lásce ke sportu. Vždycky jsme hokej milovali, nic jiného jsme neměli, proto jsme u něj tak dlouho.
Mimochodem, jak jste si jako divák užil zmiňovaný zápas NHL Winter Classic?
Já měl lístky hlavně jako dárek pro syna k Vánocům, ten byl nadšený, že to mohl vidět. Bylo to zase něco jiného, i ty nárazy na mantinel a zvuk puku zní trochu jinak. Má to zajímavý nádech pro fanoušky, i my jsme jako kluci hráli venku na rybnících. Ale teď v těch čtyřiceti už radši hraju v halách, kde je ta teplota přijatelnější. (úsměv)
