Článek
Naposledy jste nastoupil v zápase loni v přípravě 20. srpna. Jak těžké bylo naskočit zase na led, po tak dlouhé době?
Hodně. Přece jen, trénovat a hrát zápas, to je zcela něco jiného. Někdy jsem toho už měl plné zuby, ale kluci z lajny mi pomohli. Musím je pochválit, že mi to tak usnadnili a jen doufám, že teď už to bude jen lepší a lepší.
Bylo obtížné, srovnat se v hlavě s dlouhým čekáním na návrat?
Ano, protože to trvalo déle, než jsme čekali. Jsem strašně rád, že to konečně přišlo. Musím ale všem z klubu poděkovat, že ke mně byli tak trpěliví a netlačili mě, abych za každou cenu hrál.
Prozraďte, co vás ze hry vyřadilo?
Zranil jsem si už po několikáté rameno a muselo se operovat. Rekonvalescence vyžadovala delší čas než třeba u kluků, co podobné zranění měli poprvé. Proto jsme nechtěli nic uspěchat. Jak už jsem řekl, jsem vděčný, že jsem dostal prostor, abych se vyléčil. Určitě mi to pomohlo. Cítím se dobře, žádné problémy nemám.
K výhře jste přispěl asistencí na gól, kterým Lukáš Nahodil vyrovnával na 1:1. Sudí ho uznali až po konzultaci s videorozhodčím...
Dotlačili jsme to důrazem do brány. Ještě, že na tom videu bylo vidět, že to tam bylo.
Jak hodnotíte samotné utkání?
Bylo to vyrovnané se spoustou šancí na obou stranách. V prodloužení jsme to strhli na naši stranu po parádně vyřešené akci. Už chvíli předtím to před brněnskou bránou smrdělo, takže myslím, že jsme vyhráli naprosto zaslouženě.