Článek
„Žiju si teď svou vlastní pohádku. Je to neuvěřitelné a pořád tomu nemůžu uvěřit," svěřuje se 27letý hokejista, který se před pár dny v Ostravě dohodl na prodloužení hostování o další sezonu. „Jsem za to moc rád. Poprvé v kariéře mám takový dobrý pocit, že nemusím hned po sezoně do práce, že je o všechno postarané," říká Gewiese.
Gewiese byl blízko extralize před sedmi lety, kdy si jej vyhlédl Třinec. Uspěl na předsezónní zkoušce, přestup ale zhatilo tabulkové odstupné. „Řekli, že by mě museli koupit, tolik peněz za mě ale dát nechtěli. Tak jsme se rozešli. Byl jsem zklamaný, ale chtěl jsem hrát hokej, tak jsem se vrátil do Šumperku," vzpomíná Gewiese.
V dresu mateřského klubu vydržel takřka celou dosavadní kariéru. Pouze v sezoně 2016/2017 si odskočil do Francie. „Tehdy jsme se Šumperkem sestoupili do druhé ligy. Zavolal mi agent, že v Mylhúzách je český trenér, pár českých hráčů a zda bych to nechtěl zkusit. Nechtěl jsem za pár let litovat, že jsem tuhle šanci nevyužil," říká.
„Byla to dobrá sezona, úspěšná. Postoupili jsme do nejvyšší soutěže a nabídli mi, abych zůstal. Jenomže jsem měl před svatbou a čekali jsme syna. Tak jsem se zase vrátil domů," vysvětluje Gewiese.
V oboru jsem byl furt
S Šumperkem se vrátil do první ligy, nastoupil do stavební firmy svého otce. „Mám střední stavební školu a u táty, který je zedník, jsem brigádničil od mala každé léto. Takže jsem byl v oboru vlastně furt," popisuje.
„A možná právě to, že jsem v létě na hokej nemyslel mi nakonec pomohlo k tomu, kde jsem. Byl jsem od rána do večera v práci a byl jsem mnohem více uvolněný. Ne jako za mlada, kdy jsem myslel jen na to, jak se v hokeji prosadit. Měl jsem v hlavě jenom hokej a možná to bylo kontraproduktivní," míní Gewiese.
Radost hráčů Vítkovic z druhé branky.
V kádru Vítkovic se zabydlel velmi rychle. Odehrál osmadvacet zápasů, ve kterých přihrál na osm gólů. „Šel jsem do Vítkovic s tím, že tady budu do počtu. Že dostanu šanci jen pokud se někdo zraní. Ale vyvinulo se to nádherně. Doteď jsem na extraligu koukal jen v televizi, teď proti nejlepším hráčům v Česku můžu hrát," culí se Gewiese.
Ve vítkovické kabině sedává vedle Zbyňka Irgla či Romana Poláka, užívá si důvěry trenéra Miloše Holaně. Při zranění kapitána Poláka hraje v první obranné dvojici, chodí na oslabení i přesilovky.
„K naprosté spokojenosti už mi chybí asi jen vstřelený gól. Trenér mě nabádá, abych více střílel, tak snad to brzy přijde," přeje si. Překousl i to, že to má domů do Nového Malína zhruba 130 kilometrů. „Dostal jsem k dispozici byt v Ostravě, ale jakmile je možnost, jezdím domů. Průměrně to dávám za hodinu dvacet. To není tak strašné," směje se Gewiese.
