Článek
Cítil jste už před zápasem, že bude patřit vám, vyspal jste se dobře?
Nijak zvláštně. Akorát jsem si dnes dokázal, jak funguje hlava. Ve druhé třetině jsem měl pár střídání, kdy jsem nestačil včas vystřídat a měl jsem nohy jak v medu. Říkal jsem si, kurňa, já to na tom ledě packám... Pak dá člověk gól a najednou je plný síly. Škoda, že si v hlavě neumím nasimulovat, abych šel na každé střídání tak, jako bych v tom předešlém vstřelil gól. Asi bych na ledě vypadal trochu živěji.
Na gól jste pět zápasů čekal, oddychl jste si?
Určitě. Každý útočník ví, že je tam od střílení branek. Někdo víc, někdo míň. Já hraju přesilovky, speciální formace, takže se ode mě gól čeká. Jsem rád, že konečně přišly. Pět kol bylo dlouhých. Čím déle se série natahuje, tím častěji pak myšlenky směřují k tomu, že jsem gól nedal. A dobře, že jsem to protrhl takovým způsobem.
Hattrick jste dal za sedm minut a 33 vteřin. Zaznamenal jste někdy rychlejší?
V extralize ne, ale v žácích se stávají všelijaké výsledky. Třináct sedmnáct nula a tam góly člověk nepočítá... Ale když budu počítat dorostenecký, juniorský a extraligový hokej, tak určitě ne. A po čtyřech gólech nemusím ani pátrat, protože ty jsem nedal ještě nikdy.
Už si vás v kabině stihl odchytnout pokladník?
Ještě nic neříkal. Budu se mu vyhýbat, jak jen to půjde. (usměje se)
Puk jste si schoval?
Ten jo. Musím říct, že po třetím gólu mi Fořťák (Fořt) říkal: Tady máš puk. Nechtěl jsem ho, že už jsem za tři bral. A po čtvrtém mi ho donesl zase s tím, že tohle už asi nezopakuju... Nakonec jsem si ho vzal rád.
Zleva Matyáš Hamrlík ze Zlína, autor všech čtyř gólů Beranů Bedřich Köhler a jeho spoluhráč Pavel Sedláček.
Trefil jste se v samotném závěru prodloužení, měl jste přehled o čase?
Věděl jsem, že do konce zbývá nějakých dvacet vteřin. Dostal jsem puk od Petera Tršky a v tu chvíli se mi nechtělo střílet z jedničky. Puk jsem si zpracoval a zkusil Jardu (Pavelku) překvapit, aby si myslel, že budu ještě rozehrávat. Byla v tom i dávka štěstí. Trefil jsem ho do masky a myslím, že si puk srazil mezi nohy.
Co se na vaší hře oproti přechozím utkáním změnilo?
Myslím, že jsme trávili méně času v obranném pásmu. Trochu lépe jsme tam zvládali souboje. Soupeř nás tam nezamykal na tak dlouho. Slušně jsme také forčekovali, vybojovali jsme v liberecké obraně pár puků a tím jsme hrozili.
Přinesla první výhra Zlína v sezoně velkou úlevu?
Velkou, nechtěli jsme zápas ztratit jako minule s Hradcem. Asi by to bylo o dost smutnější... Zatím jde ale jen o jedno vítězství a do konce ještě přes padesát kol zbývá, ve hře je moře bodů. Může nás mrzet, že jsme nevzali tři body. Jedna věc je, že jsme vyhráli za dva, ale můžeme se na to podívat i ze druhé strany, protože jsme mohli brát tři. V naší situaci je každý bod dobrý. Musíme je sbírat pravidelně.
