Článek
Jak jste se ve Spartě zabydlel?
Nemám si na co stěžovat, všechno je tady super. Kabina, trenéři i zázemí. Navíc se zvedá i forma týmu, od neděle jsme vyhráli tři utkání za sebou.
Bylo pro vás hodně emotivní zahrát si proti Plzni, kde jste vyrostl?
Před zápasem jsem byl nervózní a bylo to znát i na mém výkonu. Nebylo to ono.
K výhře v prodloužení jste přispěl gólem, který jste však neslavil. Měl jste z něj vůbec radost?
Radost z gólu mám vždycky, zase tak často se v koncovce neprosazuju. Už před sezonou jsem ale slíbil, že branku proti Plzni slavit nebudu. Klub, který mě vychoval a kde jsem tolik let hrál, pořád respektuju. Takže radost jsem nechal ukrytou a jen jsem odjel na střídačku.
Fanoušci ale slavili hodně. Vnímáte, jak se změnila kulisa utkání s návratem diváků do hlediště?
Je super, že lidi zase můžou chodit na hokej. Zatím se tedy nevracejí v tak velkém počtu, ale atmosféru dělají skvělou. Hrát bez nich bylo zvláštní. Ptal jsem se sám sebe, jestli mě vůbec baví. Ani porážky tolik nebolely, výhry nebylo s kým oslavit. Lepší kulisu měly kdysi i naše žákovské zápasy, kam chodili aspoň rodiče.
V dresu Tappary Tampere jste ale zažil bouřlivé prostředí při městském derby s Ilvesem. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo to něco neskutečného, všichni měli radost, že jsme alespoň prestižní derby odehráli před fanoušky. Povolenou kapacitu 4500 diváci překročili podle mě tak dvojnásobně.
Ve Finsku jste si pochvaloval krásnou přírodu, teď žijete v české metropoli. Je to pro vás zásadní změna?
Je to tady rušné a divoké, ale bydlel jsem už i v Montrealu, takže jsem zvyklý. Jsem rád, že ve Spartě jsem podepsal smlouvu na dva roky a vím, že se nebudu hned po sezoně stěhovat. Pro partnerku je to taky lepší, může si najít dlouhodobější práci.
Zažíváte tady méně cestování?
Popravdě výjezdy na Moravu po D1 nejsou žádná sláva. Kupodivu z Tampere jsme měli všechny destinace do dvou a půl hodin cesty autobusem, jen do Oulu se cesta protáhla přes čtyři hodiny.
V zámoří i ve Finsku jste nosil číslo 73, stejně jako teď ve Spartě. Proč jste si ho vybral?
Dostal jsem ho poprvé na kempu v Montrealu a shodou okolností je to rok narození mojí mamky. A tak jsem u něj zůstal, protože moje oblíbená jedenáctka byla loni v Tampere i letos ve Spartě obsazená.
Rodiče vás vedli už od malička k hokeji?
V hokejovém prostředí jsem vyrůstal, táta býval gólman. Chtěl jsem jít v jeho stopách, ale z brány mě vyháněl. Přeci jen ze své zkušenosti sám věděl, že chytání je dost specifická záležitost.
Na postu obránce ale patříte do české špičky, s reprezentací jste hrál už na třech mistrovstvích světa.
Nemá cenu se uchlácholit úspěchy a uspokojením, vždycky to může být lepší. Roli tahouna beru jako přirozený vývoj své kariéry. Jen se snažím plnit pokyny trenérů.
