Článek
Porazili jste teď dva týmy z elitní trojky, je to pro Zlín signál lepších zítřků?
Pořád jsme poslední a propast je dost veliká. Pro nás jsou důležitá dvě vítězství v řadě, ale nesmějí nás uspokojit, chtělo by to delší šňůru. Potřebujeme nějaký bod z každého zápasu a dotahovat ztrátu na týmy před námi. Situace není růžová, pořád je černá. V žádném případě nemůžeme být klidní.
Na Spartě jste inkasovali tři přesilovkové góly, předtím s Litvínovem dokonce čtyři. Proč vás oslabení takhle trápí?
Hrajeme je špatně a samozřejmě se to odráží i na psychice mužstva. Těch věcí, co nám nejdou, by se ale našlo mnohem víc. Jenže když hrajete od začátku sezóny v tabulce takhle dole, mančaft vystupuje trochu ustrašeně a hráči si ani tolik nevěří.
Jak vy osobně snášíte, že mistr visí u samého dna extraligové tabulky?
To se nedá ani vyjádřit.
Proč? Bylo by potřeba jen neslušných slov?
Myslím, že všechny věci se v životě dějí z nějakého důvodu. Musíme se z toho, co nás na podzim potkalo, poučit, abychom se z toho nějak vyhrabali a pro příště byli lepší, silnější nebo chytřejší.
Neříkáte si, jestli to máte v 39 letech ještě zapotřebí?
Ne, to ne, takhle ani nemá cenu se k tomu stavět.
Takže jste letního rozhodnutí pokračovat v kariéře nezalitoval?
Je to jen sport a v životě jsou přece důležitější věci než nějaké hokejové porážky. Dostali jsme se do velkých problémů, ale musíme dřít a makat jeden pro druhého, pak věřím ještě ve šťastný konec.
