Článek
„Samozřejmě jsme hned zareagovali na čtvrteční vítězství v Třinci a otevřeli jsme v pátek ve čtyři hodiny ráno. Před stadiónem už byli lidé, kteří čekali na příjezd zlatých hochů z Třince. Titul je výjimečná událost, takže jsme byli v prodejně už přes noc a přizpůsobili jsme se zájmu veřejnosti," řekl pro Sport.cz vedoucí prodejny Fans shopu Patrik Reichel.
Není divu, že muž s vysloveně hokejovým jménem se věnuje tomuto sportu. „Ale s Robertem Reichlem nejsme příbuzní. Je to jen shoda jmen. Další náhodou je, že jsem vyrůstal ve stejné ulici vedle jeho bydliště. Robert patří do generace mého taťky. Sám fandím hokeji odmalička, teď vedu prodejnu. Jsem přece z Litvínova, a co jiného bych měl dělat, než se pohybovat u hokeje?," usmíval se mladík. „Čepice, trička s nápisem Mistři se hned vyprodaly. Ty šly nejvíc na dračku. Připravujeme ještě další šály a suvenýry," líčil Patrik Reichel.
Nesmírně dojetí nad ziskem mistrovského poháru neskrýval Zdeněk Zíma starší, někdejší hráč, později trenér a předseda litvínovského klubu. Nedávno oslavil osmdesátiny! „Kluci mi dali krásný dárek. Za mojí éry ve vedení oddílu jsme v roce 1984 byli stříbrní, teď slavíme zlato. To je paráda. Málokdo v republice si uvědomuje, jak je to velký úspěch pro naše městečko. Klub má daleko nižší rozpočet, než mnohé celky v extralize," podotkl Zíma, patřící mezi litvínovské legendy.
„Dosáhli jsme na neuvěřitelný triumf. Mohu to posoudit, protože jsem dělal hokej celý život a vím, co to je za těžkou práci. Trenéři Rulík a Hořava odvedli neskutečnou dřinu se správnými typy hokejistů. Všechno fungovalo podle jasného řádu. Mužstvo skvěle bránilo, přitom v zadních řadách byli do téhle doby málo známí hráči," vypíchl hlavní atributy Litvínova.
Na stadiónu i bydlel
„Jsem naměkko. Nic lepšího přijít nemohlo," vyznal se bývalý litvínovský obránce Jordanis Karagavrilidis. „Mám ligové stříbro z roku 1984. Pro mě bylo jen jediné, o to víc obdivuji kluky, kteří teď přivezli z Třince zlato," pověděl někdejší skvělý obránce, jemuž další dvě stříbrné litvínovské medaile těsně unikly. „V roce 1978 jsem byl jako bažant ještě na vojně a v roce 1991 jsem už byl jako hráč v zahraničí," zavzpomínal na další dvě druhá místa klubu, k nimž přidal Litvínov stříbro ještě v roce 1996.
Litvínovský zimní stadión je pro něj osobitým místem. „Nejenže jsem tady odehrál celou svou tuzemskou kariéru v lize, ale na zimáku jsem bydlel od šesti let. Proto si myslím, že je potřeba připomenout si i spoustu lidí, kteří stáli za vzestupem a stabilitou zdejšího klubu. Vím, že věnovali hokeji všechno. A mám na mysli nejen skvělé hráče různých generací, ale i ty, kteří se podíleli na tom, co se dělo okolo. Je hezké, že teď slavíme titul, na který se čekalo přes padesát let," dodal Karagavrlidis při setkání s dalšími osobnostmi litvínovského hokeje v rámci pátečních oslav.
