Článek
Jak byste popsal vaší vítěznou trefu?
Jeli jsme s Toňákem (Petr Ton - pozn. red.) dva na jednoho, Petr mi to dobře předložil a já už jenom zakončoval do prázdné branky.
Situaci jste neměl jednoduchou, přihrávka ideální nebyla...
Spíš jsem čekal, že si Petr přehodí puk do forhendu nebo vystřelí. Tak jsem si trošku přibrzdil a pak se musel trošku natahovat. Pořád se to ale dalo dát a vyšlo to.
Sledovali jste, že Slavia do prodloužení nasazovala tři útočníky a jediného obránce?
Koukali jsme na to už na buly. To si člověk všimne, to je jasný. Počítali jsme trošku, že by mohli propadnout. Ale naše akce byla víceméně náhoda.
Po jejím zakončení jste skončil na ledě...
Trošku jsem se tam natáhnul o Fraňkovu hokejku. Stačil jsem se ale zvednout. Znám tyhle závaly, tak jsem radši vyskočil.
Rozhodnout finále extraligy, ještě v prodloužení. Byl to váš nejdůležitější gól kariéry?
Těžko říct. Patří k těm důležitým, hodně si ho cením. Ve Spartě jsem určitě důležitější nedal.
Pomůže vám psychicky výhra v zápase, ve kterém jste byli většinu času horší?
Určitě. Začali jsme dobře, ale pak úplně přestali hrát. Slavia byla jasně lepší a jenom díky Břízkovi to bylo padesát minut jenom o gól. Věděli jsme, že když dáme gól, budeme zpátky v zápase. Je výborný, že se nám to podařilo otočit.
Kde se ve Spartě bere síla na zvrat?
Máme to v hlavách. Pořád věříme tomu, že se nám podaří jeden nebo dva góly dát. Možná je to tím, že jsme se semkli, hrajeme i za zraněné hráče. Duch týmu funguje a to je hodně důležité.
Hala byla našlapaná, padl rekord extraligy v návštěvnosti. Pomohli vám fanoušci?
Bylo to parádní. I v průběhu zápasu nám lidi pořád fandili a hnali nás dopředu. Strašně jim za to děkujeme. Snad jim v pátek předvedeme lepší výkon.
