Hlavní obsah

Dresy nabídnou Hlinkovu podobiznu. Ivan byl pro všechny vzorem, vzpomíná Kýhos

Praha

Všechny extraligové kluby obléknou v nedělním kole dresy s vyobrazením Ivana Hlinky. Vzpomenou tím na vynikajícího hokejistu a trenéra, který přivedl český hokej k zatím největšímu úspěchu, když v roce 1998 vyhrál s podceňovaným týmem olympijské hry v Naganu. Vzpomínat bude i Hlinkův spoluhráč z Litvínova, současný kouč Třince Vladimír Kýhos. „Byl pro mě vzorem i kamarádem," řekl Kýhos. Letos je to přesně 50 let od chvíle, kdy Hlinka poprvé vstoupil na extraligový led.

Foto: Archiv PRÁVO

Ivan Hlinka

Článek

Dělá to s vámi něco, když vidíte na speciálních dresech pro nedělní zápas s Libercem tvář Ivana Hlinky, vašeho někdejšího spoluhráče a kamaráda?

Na Ivana si člověk vždycky rád vzpomene, ale je to už dlouhá doba, bohužel.

Kdy jste se potkali poprvé? Vybavíte si první vzpomínku na setkání s ním?

Ivan začal hrát v Litvínově ligu v 16 letech. Jako žák jsem na ty zápasy samozřejmě chodil a on byl pro mě vždycky takový idol, ke kterému mladí kluci vzhlížejí. Když jsem po dalších šesti letech nakouknul do kabiny "áčka" i já, tak jsme se potkali poprvé. Hráli jsme pak spolu až do chvíle, kdy Ivan odešel do Kanady.

Jaký byl Ivan Hlinka hokejista?

O Ivanovi už toho bylo napsáno hodně. Byl to jeden z těch výjimečných hokejistů, kteří u nás hráli. Patřil k těm, kterých si na stadiónu všimli. Ať už to bylo během ligového utkání anebo v reprezentaci. Byl velká osobnost.

Překvapilo vás, jaký z něho vyrostl úspěšný trenér? Říká se, že ne z každého výborného hráče vyroste skvělý trenér...

Já myslím, že si k tomu musel najít postupně cestu, protože když se podíváte do historie, tak v začátcích víceméně příliš úspěchů na klubové scéně neměl.

Pokud to lze rozdělit, uznáváte tedy víc Ivana Hlinku jako hráče anebo jako trenéra?

To je blbá otázka (směje se). Já ho uznávám jako člověka, protože jsem měl možnost s ním strávit dost chvil. A byl to výborný, chytrý a sečtělý člověk, který měl rád humor, legraci a který byl sportovně založený. Hráli jsme tenis, fotbal a vždycky jsme si u toho užili spoustu srandy.

Snažil jste se od něho něco vzít? Ať už z toho hráčského anebo trenérského hlediska?

Nikdy jsem ho nekopíroval. V žádném případě. Byl jsem úplně jiný typ hokejisty, než byl Ivan, takže tady v tomto směru ne. Samozřejmě jeho přístup k hokeji, to je první věc, kterou by měl člověk okoukat, když přijde jako mladý do kabiny. Takže toho jsem si všímal. A co se týká trenéřiny, tak já jsem ho jako trenéra zažil hodně málo, takže tady v tomto směru se nedá moc o nějakých zkušenostech mluvit. Jako trenér jsem si později snažil vzít od každého, koho jsem zažil, to dobré. Ovšem je nutné mít na paměti i ty špatné věci, abych hráčům nedělal to samé...

Vítězství na olympiádě v Naganu je největším úspěchem v dějinách našeho hokeje. Tenkrát stál na střídačce Ivan Hlinka. Proto se musím zeptat, byl tím nejlepším naším trenérem všech dob?

Ne, ne, ne (směje se). Takové označení by bylo neúctou ke všem ostatním trenérům. Nedá se hodnotit, jestli byl nejlepší. Já si myslím, že bychom mohli říci, že byl jedním z nejúspěšnějších trenérů. To určitě. Tak bych to hodnotil já.

Naznačil jste, že tak daleko se Ivan Hlinka dostal zejména díky svému přístupu. Co si pod tím máme představit?

Ivan měl v prvé řadě talent. Byl to kluk, který měl rád sport, hrál výborně fotbal i tenis. Ale hlavně, a to vidíte i dneska, kdyby sportovec těžil jenom z talentu, tak to nikam nedotáhne. A u Ivana to byly spojené nádoby, a proto byl tak úspěšný. Byl výjimečně talentovaný a uměl to i prodat.

Reklama

Související témata: