Článek
Jak vám bylo, když se na vás dvě minuty před koncem hnal vítkovický útočník Tybor?
Vůbec nevím, kde se tam najednou objevil. Říkal jsem si, kudy tam jede? Hlavně, ať nedostane puk a samozřejmě, že mu ho dali. Naštěstí to bylo jen do betonu.
V první třetině jste si vybudovali dvoubrankový náskok, o který jste ale málem přišli. Vítkovice byly v závěru lepší, docházely vám síly?
Třetí třetina se nám moc nepovedla. Vítkovice tam opravdu byly lepší než my. Což bylo ve fázi, kdy jsme vedli jen o jeden gól, docela nebezpečné. První dvě třetiny jsme měli pod kontrolou, tu třetí už ne. Jestli to bylo těmi vyloučeními nebo čím? Nevím, ale tím jsme je skoro vrátili do hry.
Spoluhráči vám ale vydatně pomáhali. Především ve dvou oslabeních ve třech proti pěti.
Kluci tam hráli skvěle. To je zatím opravdu zdobí. Vylehávání, vyklekávání střel, hrají pozičně. Je radost za nimi chytat.
V první třetině jste si za stavu 1:0 ale proti trestnému střílení Romana Szturce musel pomoct sám. I když to vypadalo, že jste proti jeho střele ani nemusel zasahovat.
Trefil to, šlo to do vyrážečky a ven. Bylo to důležité, naštěstí nevyrovnal. Počítal jsem s tím, že je hračička, že bude trošku vymýšlet, že udělá nějakou kličku. Ale překvapil střelou. Naštěstí to šlo do vyrážečky.
Vedení jste udrželi, mohli jste mít ale klid už po střele Jiřího Polanského, která skončila jen na tyčce.
Škoda, mohli jsme si oddechnout dřív, takhle to byly nervy až do konce.
přestávka
