Hlavní obsah

Táta jezdí do Vítkovic na otočku, usmívá se reprezentant Lev. Pokoří své střelecké maximum?

Jan ŠvandaSport.czPrávo

Míří za střelecky nejlepší sezónou kariéry. Šestadvacetiletý reprezentační centr Jakub Lev se po letním příchodu z Plzně dokonale zabydlel v sestavě Vítkovic, za které se v hokejové Tipsport extralize trefil už desetkrát. Rázně tak útočí na své patnáctigólové maximum v základní části.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Vítkovický Jakub Lev (uprostřed) se raduje z gólu, vlevo Ondřej Roman, vpravo zlínský Jakub Ferenc.

Článek

Na kontě máte vedle deseti zásahů i šest asistencí. Lepší začátek ostravského angažmá jste si snad nemohl ani přát...

Ve Vítkovicích jsem zatím maximálně spokojený. V zápasech hraju kolem dvaceti minut, což je na útočníka dobrá porce. Chodím na led na všechny důležité momenty, a navíc se týmu daří. Zkraje října jsme sice měli menší výpadek, když jsme prohráli pětkrát za sebou, dostali jsme se však z toho a pak udělali vítěznou šňůru. Jsme na dostřel čelu tabulky, což je skvělé.

Vyrůstal jste v Plzni a v extralize dosud oblékal pouze její dres. Neměl jste v Ostravě problém s aklimatizací?

V klubu jsem si zvykl docela rychle. Herní styl Vítkovic je hodně podobný Plzni. Nejsou tam velké taktické změny, aby to bylo pro mě něco výrazně odlišného. Hrajeme hodně aktivní hokej s napadáním a bruslením. Vyhovuje mi to.

Stejně jako vůdčí role, kterou v mužstvu máte?

Ano, přesně tak. Chtěl jsem jít do týmu, kde bych se mohl stát lídrem a táhnout ho. Tohle je pro mě velmi důležité, protože se můžu dál posouvat a zlepšovat. Kdybych nastupoval v jiném týmu ve třetí lajně a hrál třeba dvanáct minut za zápas, tak by mi to moc nepomohlo.

Odchodu z Plzně tedy nelitujete?

Byl jsem tam osm let a chtěl zkusit něco jiného. Nabídky jsem měl už před dvěma lety, jenže tehdy v Plzni chtěli, abych zůstal. Před rokem v listopadu už ale věděli, že skončím. Ptali se mě, jestli chci zůstat a mají mi nabídnout novou smlouvu, ale odmítl jsem.

Jste překvapený, jak to vašemu mateřskému týmu v probíhající sezóně lepí?

Plzeň výborně posílila. Milan Gulaš s Tomášem Mertlem patří v extralize do úplné špičky. Tihle dva jí dělají hru. Má letos skvělý tým.

Není vám trochu líto, že si s nimi nemůžete zahrát?

Já jsem opravdu spokojený s krokem, který jsem po sezóně udělal. Kdybych zůstal v Plzni, bůhví s kým bych hrál a jak bych hrál...

Zahraniční nabídky jste po loňské sezóně neřešil?

Něco málo mi agenti říkali, ale nic konkrétního se neobjevilo. Rozhodl jsem se pro Vítkovice s tím, že pokud by byla nějaká nabídka zvenčí, tak by mi v Ostravě nedělali nějaké velké problémy. Muselo by to ale mít hlavu a patu pro mě i klub.

Znal jste místní region?

Před dvěma lety jsem byl v Ostravě na týdenním semináři. Dělal jsem si trenérskou licenci a město trochu poznal. Věděl jsem tedy, do čeho jdu. Díky zkušenostem jsem si pak v létě vybral přesnou lokalitu, kde bych chtěl bydlet, a začal všechno zařizovat.

S životem ve městě jste tedy spokojený?

Bydlím přímo v centru. Jedu autem na trénink, vrátím se a pak už nemusím auto vůbec vytáhnout. Všude si dojdu pěšky. Mám tam blízko nákupní centrum i park, což je ideální. Chodíme tam s přítelkyní na procházky.

Líbí se jí v Ostravě?

Je vždycky zhruba jeden týden se mnou a ten druhý zase v Plzni, kde studuje vysokou školu. Ale jinak se tam zabydlela hodně rychle. Našla si kamarádky a má to tím pádem ulehčené.

Váš otec chodil v Plzni pravidelně na zápasy. Štve ho, že vás teď nevidí v akci tak často?

Ale on chodí i teď (úsměv). Cestuje z Plzně skoro na každý zápas. Kvůli pracovním povinnostem vynechal letos taťka snad jenom jeden. Už i kluci si z něj dělají srandu, že je náš největší fanoušek, že jezdí na otočku do Ostravy. Urazí 900 kilometrů za den a zvládne to.

Kritizuje vás, nebo spíš chválí?

Je velký kritik. Když se prohraje nebo se mi v zápase úplně nedaří a nedám gól, tak mi samozřejmě hned předhodí, že jede takovou štreku a já si na ledě jezdím a nic z toho. (úsměv)

Před pár dny jste si zahrál na turnaji Karjala. Cítíte v této sezóně větší šanci startovat na MS, které vám v květnu těsně uniklo? Myslíte třeba i na olympiádu?

Poprat se o ni chce samozřejmě každý, je to cítit ze všech kluků. Pro mě byl ale velký úspěch, že jsem se dostal do širší nominace na šampionát v Paříži. A že jsem se nakonec nevešel na soupisku, neberu jako zklamání. Je to pro mě další motivace do tohoto roku a vůbec dalších sezón, protože šanci zahrát si jednou na mistrovství světa mám.

Reklama

Související témata: