Článek
Minule doma, kdy jste Chomutovu nastřílel hattrick, jste byl hrdinou. Dnes naopak smolařem. Dvakrát jste v oslabení zlomil na buly hůl a pokaždé z toho byl gól...
Je to tak. Bohužel! Dvakrát za sebou, to se mi ještě nestalo. Zkusil jsem dvě řešení. Jednou zůstat, podruhé mazat na střídačku a ani jedno nepomohlo.
Ty dvě přesilovky, v níž jste inkasovali, byly asi klíčové. Souhlasíte?
Určitě. Rozhodly zápas. Plzeň má nesmírně zkušený tým, Jsou první, hrají v pohodě. Stačí jim malinko, aby udeřili. Tady si to dvakrát, třikrát ťukli a odskočili, jak potřebovali. Pak už jsme to s nimi měli těžké.
Předtím, než jste ty dva góly dostali, jste je téměř tři minuty drželi pod tlakem, v jejich obranném pásmu...
Neproměňování šancí je naše bolavá pata. To nás momentálně nejvíc trápí. Kdyby nám tam něco spadlo, hra by se možná vyvíjela jinak.
Co chybělo k tomu, abyste se prosadili více?
Nevím. Asi důraz, víc se cpát před bránu, doufat v nějaký šťastný odraz a věřit, že tam něco spadne. I dnes to tam lítalo kolem brankové čáry. Jenže...
Málem neplatil ani ten jeden gól, který jste vstřelil. Sudí ho uznal až po konzultaci s videorozhodčím. O co šlo?
Věděl jsem, že je to regulérní gól. Tím, jak gólman vykopl bránu, ale vznikly pochybnosti. Rozhodčí si asi myslel, že nemá platit.
Prosadil jste se poté, co jste zpoza brány nastřelil gólmana a od něj se puk odrazil do sítě. Chtěl jste to tak?
Jasně. Klasicky. Viděl jsem, že Svoboda je vyjetý. Gólmani to tak dělají a tak to občas zkouším. Párkrát mi to už vyšlo.
