Článek
Stálo vás složité skládání mužstva pro mistrovství světa hodně sil?Bylo to dost vyčerpávající, protože zdravotní obtíže řady hráčů, o něž bychom stáli, narušovaly moji představu o ideální podobě sestavy. Stále jsme neměli pohromadě tým, přitom při jeho stavbě je potřeba dodržet určité zásady, mít ho vyvážený z hlediska věku i herních typů. Jenže my museli často měnit své představy. Já si ale nestěžuji, beru to jako úděl trenéra a nejsem zvyklý utíkat z boje, který vlastně teprve začíná.
Nepodepsaly se porážky v přípravě na psychice hráčů?Já věřím, že ne, i když s herním projevem ani výsledky jsme opravdu nemohli být spokojeni. Nechtěli jsme ale přetěžovat klíčové hráče, aby pak jeli do Rigy vyčerpaní, a nemám ani pocit, že by tým přicházel o sebedůvěru. Spíš stále hledal svou tvář. Pro pohodu mužstva teď bude hodně důležité, abychom v pátek vstoupili do šampionátu vítězně, i když Lotyši budou jistě hrát s maximální vůlí a odpovědně.
Nemáte ale přece jen obavu, jak hodně omlazený tým zvládne úskalí šampionátu?Generace, která dělala zlaté úspěchy posledních deset let, v národním týmu končí, a tak zákonitě přichází nová. To většinou bývá bolestivé. Mladí sice ještě nemají tolik zkušeností, ale musí už dostat příležitost. Věřím, že to vezmou jako velkou šanci a dají do hry úplně všechno. Navíc pár tahounů, jako jsou Výborný, Hlinka, Hnilička nebo Kaberle, přece jen máme a podle mne jsme hlavně našli hráče s vysokou morálkou.
Kam tedy míří ambice české reprezentace v Rize?Na sobě cítím stejnou chuť dojít k úspěchu jako při olympiádě a znovu bude rozhodující, jak se připravíme na čtvrtfinále a zda zvládneme to těžké utkání, v němž vítězství znamená, že tým nepropadl. Ale pořád to ještě není úspěch, nýbrž pouze předpoklad. Až zisk medaile opravňuje, aby se mluvilo o úspěchu, a toho chceme dosáhnout.
