Článek
„Minule se to s nájezdy podařilo, tak to prostě nemůžete nic měnit,“ vysvětloval trenér Vladimír Růžička nájezdovou strategii.
Na Kašparovu trefu sice ještě odpověděl Omark, Marek už ale rozhodl, zase jeho gól byl ten postupový. „Švédský gólman byl hodně zalezlý v bráně, rozmýšlel jsem se, jestli střílet na lapačku, nebo mezi nohy. Nakonec jsem ho propálil,“ tvrdil útočník, podle nějž nejkritičtější semifinálová chvilka přišla zřejmě v posledních vteřinách třetí třetiny.
Od prohry dělily český tým centimetry
Při české power play už letěl puk směrem k české brance, ale o kousek ji minul a po odpískaném zakázaném uvolnění se hra vrátila do švédského obranného pásma. Klepiš vyhrál buly, Voráček nahodil na branku a najednou se k puku dostal Rachůnek, jehož bomba prosvištěla do sítě. „Pořád jsme je ostřelovali a nakonec jsme měli štěstí. Od toho vyrovnání těsně před koncem jsme cítili psychickou výhodu,“ líčil Marek, který má na kontě téměř stovku mezistátních zápasů, ale na reprezentační úspěch dosud čekal.
„Finále? To je pohádka. Snil jsem o tom už jako malý kluk. Když jsem v pěti letech zkoušel hokej před barákem, sledoval jsem každý zápas mistrovství světa a teď si na něm zahraju o zlato,“ líčil nadšeně Marek a za nečekaným úspěchem vidí především soudržnost mužstva. „Nejsme tady žádné hvězdy, ale každý ví, o co se hraje. Taková šance se už třeba nemusí nikdy naskytnout. Tady to není o jednom nebo dvou hráčích, to je prostě ten správný tým, i když to zní třeba jako fráze,“ řekl.
