Článek
Od zisku zlata uplynul více než týden, byly oslavy hodně bouřlivé?
U mě to až tak bouřlivé nebylo, u ostatních kluků asi ano. Po skupinkách to táhli ještě dlouho. Já jsem si to oslavil hned po zápase a následující den, pak už jsem rychle spěchal za rodinou. V Rusku jsem byl celý rok bez ní a už jsem se jí nemohl dočkat. Zlato ale ještě v rodinném kruhu a s kamarády určitě oslavíme.
Který moment z oslav vám nejvíce utkvěl v paměti?
Pondělní ráno, než jsme odjeli v Kolíně na letiště. To bylo hodně spontánní. A pak samozřejmě přivítání na Staroměstském náměstí, to je zážitek na celý život. Vidět ty šťastné lidi, kterým jsme dovezli pohár… U televize jsem to zažil v době, kdy se vyhrála olympiáda v Naganu. Zažít to na vlastní kůži je ale o hodně lepší! Měl jsem úplně husí kůži, jak lidi hokejem žili. To je na tom to nejkrásnější.
Ozval se vám po vítězném finále s Ruskem někdo ze spoluhráčů nebo vedení v Magnitogorsku?
Spoluhráči ne, ti toho měli po prohraném finále plné zuby, byli naštvaní. Ale hned mi volali manažer a vedoucí týmu a říkali „moloděc, moloděc“. (směje se) To mě strašně moc potěšilo.
Cítil jste z onoho rozhovoru, že to mysleli upřímně?
Samozřejmě by byli radši, kdyby to vyhrál ruský hráč. Ale jinak si myslím, že upřímné to bylo. Kdyby nechtěli, telefon by nezvedli. Mohli by mi to říct až za dva měsíce v Rusku.
V minulém týdnu jste se objevil v populární talkshow Jana Krause Uvolněte se, prosím. Jaké to bylo?
Před vystoupením jsem měl rozklepané nohy, stáhnutý žaludek a trému. Je nepříjemné sedět na červeném gauči, když víte, jaký pan Kraus je. Kdykoliv si vás může dobírat, navíc v hledišti divadla bylo hodně lidí. Bylo to nepříjemné, měl jsem z toho strach, ale myslím, že tak nějak obstojně jsem to zvládl.
Dala se tréma před pořadem nějak srovnat s nervozitou před zápasem?
Ne, vůbec! Takovéhle stavy v hokeji nemám, tam už to beru normálně. Tohle bylo po dlouhé době něco nového.
Kdy z vás tedy tréma spadla?
Nejhorší to bylo, když pořad začal. Věděl jsem, že pan Kraus za pět sedm minut domluví a mě bude čekat slavnostní nástup… Jak jsem si ale sedl na gauč, opadlo to. Pan Kraus navíc hodně mluvil a mně ke slovu moc nepouštěl. To bylo jedině dobře, za to jsem byl rád. Myslím totiž, že na mně bylo poznat, že jsem byl nervózní.
Měl jste na své vystoupení hodně reakcí? Na oficiálních stránkách pořadu vás totiž diváci v anketě zvolili za hosta, který je z dané trojice pobavil nejvíc…
To se celkem divím, jsem z toho překvapený. Nemyslím si totiž, že bych byl nejzábavnější. Známí to samozřejmě viděli a po vysílání přišel esemeskový nápor.
Jedním z hostů byl i muž propagující destruktoterapii, která spočívá v tom, že ze sebe dostanete zlost prostřednictvím ničení věcí. Vám půjčil svůj mobil, kterým jste neváhal praštit o zem. To bylo domluvené?
Právě že to domluvený nebylo, bylo to spontánní. Ten pán mi nabídl telefon, já jsem to vzal vážně a hodil s ním o zem… Byla to dobrá show, líbilo se mi to.
Jaké máte plány do nejbližších dnů?
Hlavně odpočívat. Týden už od konce mistrovství uběhl, minimálně další tři ale ještě nechci na žádný sport myslet. Sezóna byla náročná, psychicky těžká.
V Magnitogorsku se v nové sezóně budete muset obejít bez kamarádů Marka s Kudrnou. Bude to v tomto ohledu náročnější?
Je to škoda, naše rodiny se dobře znaly. S manažerem klubu jsem měl nějaké telefonáty, ptal se mě na české hráče, tak teď jen čekám, jestli někoho podepíšou. Rusové vždycky pomýšlejí na spoustu jmen, pak to ale kvůli jejich přehnaným požadavkům většinou nevyjde. Tak uvidíme.
