Článek
Celé to gólové utrpení v klíčových soubojích začalo už v roce 2012 při utkání o bronz na MS v Helsinkách, kde se od trefy Davida Krejčího do sítě domácích ve 20. minutě už žádný další reprezentant mezi střelce nepřidal. O dva roky později na šampionátu v Minsku národní tým prohrál semifinále s Finy 0:3 a stejným výsledkem padl i v duelu o třetí místo se Švédy.
Brankové prokletí trvalo i o rok později na pražském ledě, semifinále 0:2 s Kanadou a utkání o bronz 0:3 s USA. A letos v Bratislavě přišlo další těžko vysvětlitelné utrpení v koncovce. „Všichni na to hledáme odpověď," krčil rameny kapitán Jakub Voráček. „Nevěřím na náhody. Šestnáct třetin důležitých zápasů bez vstřelené branky, už o něčem svědčí," uvědomoval si Tomáš Zohorna.
Takový gól nepotěší, vyměnil bych ho za vítězství. Ale věřím, že tu medaili uděláme, říká Tomáš Zohorna
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
„Vybavil jsem si Prahu 2015, kdy se také nevedlo ve finální fázi turnaje dát vůbec gól. Je to hloupý a zaplaťpánbůh alespoň za toho jednoho, že tam Zohy ujel, snad se od toho můžeme odrazit," přemítal útočník Dominik Simon.
Letos přitom dokázali čeští reprezentanti dát na šampionátu 44 gólů, jenže v nejtěžších okamžicích gólově mlčeli. Ať už to byl zápas o prvenství ve skupině s Rusy, nebo nynější semifinále s Kanadou. „Proměňování šancí, tam je asi zakopaný pes," uvědomoval si Ondřej Palát.
Strašně moc šancí, chtěli jsme v koncovce až moc, mrzelo Jakuba Voráčka. Teď chce aspoň bronz
<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>
Vůbec příjemně nezní ani celková semifinálová bilance národního týmu na MS. Za posledních třináct let ho hrál šestkrát, ale zvítězil jen v jediném. V roce 2010 zdolali Švédy 3:2 po samostatných nájezdech, jinak měl po boji o finále jen oči pro pláč. Letošní zápas o bronz je vzhledem k sedmiletému medailovému půstu tak trochu bojem o malé zlato.
