Rubriky:

NHL

Eliáš po 1000. zápase v NHL: Uvědomil jsem si, jak život strašně utíká

9. ledna 2012 16:04

Ďáblům je věrný od roku 1995. Ve své šestnácté sezóně v dresu New Jersey vstoupil Patrik Eliáš do exkluzivního společenství hráčů, kteří za jeden klub odehráli tisíc zápasů. „Je to meta, která vám ukáže, že svou práci děláte jednak dlouho a taky dobře,“ řekl pětatřicetiletý dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.

 

Bill Kostroun, ČTK/AP

Jak jste prožíval celý ten páteční jubilejní den?

Já se hodně těšil, ale nebylo to pro mě nějak moc jiné. Slavnostní ceremoniál proběhne, až když má člověk ten tisící duel za sebou, což jsem ale nevěděl. Pozval jsem na zápas s Floridou asi pětadvacet lidí, těch nejbližších, co v Americe mám.

Takže ovace diváků v Prudential Centru přijdou až po návratu z tripu?

V půlce ledna před zápasem s Winnipegem se ten ceremoniál uskuteční.

V New Jersey jste ale obdobné chvíle už zažil, jaké máte vzpomínky na tyto oslavy?

Třeba u Martina Brodeura nebo Kena Daneyka to bylo výjimečné v tom, že té tisícovky taky dosáhli v jediném týmu. Hráčů, co mají na kontě tisíc zápasů v NHL, jsou necelé tři stovky, ale zajímalo by mě, kolik jich má tu tisícovku odehranou za jeden mančaft…

Vy jste šestačtyřicátý…

Jo? Takže těch hráčů opravdu tolik není. V tom je to fakt výjimečné. Je to meta, která vám řekne, že něco děláte dobře.

Nepřepadla vás trochu nostalgie?

Uvědomil jsem si, jak ten život, a nejen hokejový, utíká strašně rychle. Co jsem během těch 16 let prožil, kam jsem se posunul jako hokejista i jako člověk. Vzpomněl jsem si na příjemné i nepříjemné věci, ale celkově to beru velmi pozitivně.

Patří vám většina ofenzivních rekordů Devils. Když jste nedávno v Montrealu překonal MacLeana i v počtu gólů, zdá se jasné, že se dočkáte chvíle, kdy bude v hale vyvěšen dres s vaším číslem. Už jste o tom přemýšlel?

Bylo by to příjemné, ale určitě na to nemyslím. Doufám, že mám před sebou ještě pár let kvalitního hokeje. Bylo fajn sledovat, jak nedávno dávali nahoru ke stropu dres Scotta Niedermayera. Bylo by úžasné být jednou v téhle kategorii skvělých hráčů, k nimž určitě přibude i Marty Brodeur. Ale nepředstavoval jsem si to nikdy a obzvlášť ne na startu kariéry.

To jste měl jaké plány?

Netušil jsem, jaké to v zámoří bude. Člověk potřebuje dozrát hokejově i lidsky. To, jak se postavíte k různým věcem, pak dotvoří vaši osobnost. Před těmi šestnácti sedmnácti lety jsem opravdu nepřemýšlel o tom, že v roce 2015 bych mohl mít vyvěšený dres…

Vybavujete si třeba první gól?

Naprosto přesně, protože jsem ho dal Bostonu bruslí a zkoumalo se u videa, jestli má platit.

Jsou právě góly vaším „nejoblíbenějším“ klubovým rekordem?

Spíš bych řekl body. Jsem tvořivý hráč, kolikrát mám z přihrávky větší radost.

Vybavíte si, kolik jste měl během té tisícovky zápasů trenérů?

Celkem jich bylo deset, ne? Ale Jacques Lemaire se tam protočil třikrát, Larry Robinson dvakrát a Lou Lamoriello vlastně taky.

Kdo z nich se vám zaryl nejvíc pod kůži v tom pozitivním smyslu?

Robbie Ftorek, kterého jsem měl už první rok na farmě. Když pak trénoval v NHL, tak nás dal dohromady se Sykim (Petr Sýkora) a Arnottem. Byl strašně pozitivní a dal mi spoustu sebevědomí. Řekl, že můžu být jedním z nejlepších hráčů v NHL, a nasazoval mě do situací tak, abych uspěl. Pod ním jsem si začal myslet, že můžu dávat hodně gólů, bodovat, prospět týmu ofenzivně i defenzivně.

Opakem asi bude váš vztah s Brentem Sutterem, je to tak?

S Brentem a taky s Patem Burnsem. To byly asi moje nejtěžší chvíle v NHL. Když najednou nejste posílán do situací, v nichž si říkáte, že byste být měl, tak začnete o sobě pochybovat. A to se mi právě stalo u těchto dvou trenérů.

Je teď pro vás naopak připomínkou těch nejlepších časů v NHL fakt, že v útoku opět nastupujete s Petrem Sýkorou?

Určitě! Jsem nadšený, že tady Petr je. Příjemně mě překvapil, je to pořád skvělý hokejista a ta sehranost mezi námi dál nějakým způsobem funguje, chemie tam pracuje. Když se zeptáte Petra, tak vám řekne, že na něj mnohem víc řvu než před těmi deseti lety, což má pravdu (směje se). Ale Péťa za tu dobu taky vyzrál jako člověk, on ví, že to nemyslím nějak špatně. Náš vztah je lepší i po lidské stránce než před deseti lety, kdy jsme byli mladí kluci a kolikrát jsme se na sebe naštvali úplně bezdůvodně.

Tisíc utkání, deset trenérů
Jacques Lemaire
Vynikající učitel, výborný taktik. Byl to můj první trenér v NHL a byl na mě velmi přísný.
Robbie Ftorek
Člověk, který mi dal největší šanci uspět v NHL.
Larry Robinson
Nesmírně pozitivní kouč a skvělý člověk. Párkrát na to i doplatil.
Kevin Constantine
Tvrdý, striktní trenér, ale vycházeli jsme velmi dobře.
Pat Burns
První kouč, s nímž jsem měl velké potíže sednout si lidsky. Na konci, když procházel těžkou nemocí, se náš vztah úplně obrátil. Je mi moc líto, že už tu není.
Lou Lamoriello
Jako kouč v mnoha případech úplně jiný než jako generální manažer. Velmi pozitivní a klidný.
Claude Julien
Respektoval jsem ho. Je vidět, že ví, co chce, a úspěchy má.
Brent Sutter
Druhý trenér, u něhož jsem ve své kariéře řekl, že nemám chuť hrát hokej. Ale jsem mu vděčný, protože náš vztah mě lidsky i hokejově posunul někam jinam. Život není jednoduchý a člověk se musí naučit vycházet a přizpůsobit všem a všemu.
John MacLean
To byla krátká zastávka. Je to každopádně ohromná osobnost Devils.
Peter DeBoer
Musím říct na něj samá pozitiva, velmi chytrý chlapík. Občas slyšíte od hráčů, co je trénoval, nějaké reference, ale asi se poučil a pro nás je velmi příjemným překvapením. Jeden z nejlepších trenérů v mé kariéře.

Marek Burkert, Právo

Zrušit


Časová osa: NHL

Filtr článků - NHL


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..