Článek
Třiačtyřicetiletý Kanaďan Lindros ukončil kariéru už v roce 2007. Patřil k nejlepším hokejistům poloviny 90. let, ale vinou zranění, mezi které patřilo osm otřesů mozku, neodehrál ani jednou v kariéře kompletní ročník. Jeho sezonním průměrem bylo 58 zápasů.
V roce 2002 získal s Kanadou zlato na olympijských hrách v Salt Lake City a v NHL v roce 1995 získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče i Lester B. Pearson Award (dnešní Ted Lindsay Award) pro nejlepšího hokejistu podle Hráčské asociace NHLPA. V NHL za Philadelphii, New York Rangers a Dallas nasbíral ve 760 zápasech 865 bodů a dalších 57 bodů přidal v 53 duelech play off.
Osmapadesátiletý Rus Makarov strávil prvních jedenáct let kariéry v tehdejším Sovětském svazu. Bývalý hráč CSKA Moskva vyhrál dvakrát olympiádu a osmkrát mistrovství světa. V NHL si jej vybralo v roce 1983 Calgary, kde debutoval až o šest let později kvůli tehdejší politické situaci. V NHL sehrál za Flames, San Jose a Dallas 424 utkání a zaznamenal 384 bodů. V 34 duelech si připsal 23 bodů.
Sedmdesátiletý Vachon chytal v letech 1965 až 1982 za Montreal, Los Angeles, Detroit a Boston. S montrealskými Canadiens získal v letech 1968, 1969 a 1971 Stanleyův pohár a v roce 1968 získal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře. V dresu Kanady dosáhl v roce 1976 na triumf v Kanadském poháru.
Quinn v NHL vedl Philadelphii, Los Angeles, Vancouver, Toronto a Edmonton. S 684 výhrami z 1400 zápasů je čtvrtým nejúspěšnějším trenérem v historii soutěže. Kanadu dovedl k vítězstvím na olympiádě v roce 2002 v Salt Lake City a o dva roky později na Světovém poháru.
