Článek
Ženský hokej obtížně získává respekt mužů. Setkal jste se i vy s negativními reakcemi?
Do očí mi nikdo neřekl, co blbnu, že jdu dělat k ženským. Slýchám jen narážky, že kolem sebe mám pořád houf ženských a že manželka musí trpět. Jsem často od rodiny, práce sebere hodně času, ale nejvíc mě těší, že je na holkách vidět, jak moc se chtějí učit a zlepšovat.
Práci manažera jste okusil i u reprezentantů do 19 let, jaké rozdíly nacházíte u žen?
Když jsem byl osloven, jestli bych nepomohl u žen, bral jsem to jako šanci sbírat další zkušenosti. Zase chodím s týmem na led a starám se o něj i od stolu. U holek ale musíte přistupovat opatrně k psychice. Někdy si vztáhnou věci hodně na sebe, třeba chybu si dost vyčítají.
Liší se nějak atmosféra v ženské kabině?
Holky vypadají křehce, ale přece jen hrají hokej, a tak mají docela drsnou mluvu. Umí být fakt docela husté. Na rozdíl od kluků ale mezi ně nelze vtrhnout kdykoli. Intimita při převlékání se respektuje, jsme už s trenéry zvyklí zabouchat v určitý čas.
Při zápasech jste na střídačce, pomáháte i trenérům?
Mám u sebe tabuli a fixu a hráčkám na střídačce třeba ukazuju, co a jak můžou udělat, aby hned při dalším střídání neudělaly stejnou chybu. Úrovní hry se mi ženská reprezentace zdá srovnatelná s elitními dorostenci, podobná je i myšlenkou a rychlostí. Chybí tam ale hra do těla.
Máte snazší pozici u hráček díky vašim úspěchům?
To neumím říct. Na všech je ale patrná chuť na sobě pracovat. Když se trenéři zeptají, řeknu i na hráčku svůj názor, jestli si přidá v tréninku, i třeba jak se chová a co dělá mimo led. Vyžadujeme až profesionální přístup a věřím, že je tím správně hecujeme. Teď před šampionátem v Přerově jsme všichni na jedné lodi a ta musí doplout do cíle.
Vás práce u žen nějak chytla, jste i v realizačním týmu florbalistek Ostravy.
Tam působím spíš jako poradce a trochu pomáhám s tréninkem. Přece jen nacházím společné prvky hokeje a florbalu a taky se učím přístupu k ženské duši...
