Článek
Brankáři byli oporou, obrana občas hořela, útok se moc neprosazoval a Češi dohráli už ve skupině. Podle trenérů byl klíčem k úspěchu gól navíc v souboji s Evropou, jenže "zrcadlo nastavila" hlavně porážka s Kanadou, která rostoucí týmové sebevědomí srazila na nulu.
Česko už není na čele hokejových velmocí, jež udávají směr, jako to bylo v době, kdy na ledě řádili současní asistenti Špaček, Prospal nebo manažer Ručinský. Od Nagana uběhlo osmnáct let, poslední medaile z velké akce je stará čtyři roky a počty hráčů v NHL stále klesají.
V zámoří s českým úspěchem nikdo nepočítal. Pokud by přišel, byla by to spíš náhoda, jaká se na krátkodobém turnaji občas přihodí. Trend nyní určuje Kanada. Jak bude vypadat hokej budoucnosti, předváděl ale hlavně tým Severní Ameriky do 23 let, v němž se individuální dovednosti snoubily s neuvěřitelnou rychlostí. Proti němu vypadali Češi těžkopádně, neohrabaně.
Výhled do blízké budoucnosti není veselý, kromě několika výjimek se ale nezdálo, že by se výsledkem na Světovém poháru hráči příliš užírali. Realita už je jiná než v roce 2004, kdy české mužstvo svedlo s Kanadou legendární zápas. Na letošní výkony se vzpomínat nebude.
