Článek
Jaké byly vaše první dojmy po tréninku v hale, kde vás v pátek a sobotu čekají soutěžní programy?
Taschler: Bomba! Už jak jsme v pondělí přijeli a koukali na hotel a arénu, vlilo nám to energii do žil. Jsem pyšný na svaz i dobrovolníky, co se jim povedlo zorganizovat. Kluziště je trochu menší, tak jsme si v tréninku zkoušeli, kde můžeme víc zabrat, kde naopak ubrat, abychom ten krásný LED mantinel nerozbili. (úsměv)
Taschlerová: Je zajímavé být doma, kde všichni mluví česky. Nejsme zvyklí, že je tu tolik lidí, kteří nás znají. Ale je to krásné. Jen se musíme domluvit na nějaké taktice, jak zůstat v té bublině. Teď po tréninku nám trenér dával zpětnou vazbu a do toho na nás volala nějaká paní, jestli se s námi může vyfotit… Ale všichni naši kamarádi krasobruslaři jsou nadšení, spousta z nich je v Česku poprvé, nevěděli, co čekat a moc si to tu chválí.
Taschler: A všem se líbí mikiny, které navrhla ségra, a dostali je jako dárek.
Autogram Natálie Taschlerové byl po tréninku cenným úlovkem.
Jak to vzniklo?
Taschlerová: Na každém závodě dostáváme nějaké dárky, tak jsem se nabídla, že s tím pomůžu, abychom připravili něco, co děcka (ostatní závodníci) hned nevyhodí a budou to používat, když ta výroba něco stojí. Tak jsem navrhla takové oversize mikiny.
Taschler: A už nám děcka říkají, že to je perfektní, přesně to, co by chtěli dostávat pokaždé, a budou to nosit.
Taschlerová: Olivia Smartová (španělská reprezentantka) se mě u snídaně ptala, jestli s těmi mikinami nemám co dočinění, protože vypadají přesně jako něco ode mě. Tak jsem ráda, že se líbí.
Menší kluziště, než na které jste zvyklí, je komplikací?
Taschler: Kdybychom si to nemohli vyzkoušet a museli jet hned závod, může to být nepříjemné, ale takhle máme možnost si to v trénincích osahat. Proto jsme si zkusili rytmický tanec, abychom si to otestovali a pak vyzkoušeli nějaké prvky z volné jízdy, protože další tréninky budeme mít už jen ve vedlejší hale.
Letos už jste byli desátí na mistrovství Evropy a patnáctí na olympiádě. Jak se cítíte po sportovní stránce před světovým šampionátem?
Taschler: Cítíme se asi nejlépe v životě. Celá příprava byla boží, po posledním tréninku jsme se objali, brečeli jsme a šli za trenéry jim říct, že jsme strašně vděční za to, jak nás touhle cestou provádějí a ukazují nám nový způsob přípravy. I když jsme se nějaké dny cítili úplně šíleně, jak to bylo náročné, tak jsme si užili každý okamžik toho potu a někdy i krve. (úsměv)
Nabrat nové síly po olympiádě jste stihli?
Taschlerová: Měli jsme týden v Česku, bylo to spíš létání po rozhovorech. Pak jsme se vrátili do Helsinek do té každodenní rutiny.
Taschler: Čtyři dny doma stačily, pak jsem řekl: „Promiň, mami, už se těším do Helsinek.“ (úsměv) Snažili jsme se si odpočinout, pak jsme se vrátili do přípravy.
Koho tu budete mít při svých jízdách v hledišti?
Taschlerová: V pátek i v sobotu tu má být spousta lidí, kteří nás uvidí jet i poprvé naživo. Spolužačka ze střední, kamarád z tábora…
Taschler: Jsme moc vděční, že můžeme přivézt celou rodinu, přátele, i nové kamarády, které jsme si udělali v Miláně z Českého olympijského týmu. Třeba lidé, co řeší sociální sítě, fyzio Martiny Sáblíkové…
Dáváte svým krasobruslařským kamarádům tipy, kam v Praze vyrazit?
Taschler: Všem jsem říkal, ať jdou na Kus Koláče, tam chci nenápadně utéct i dneska, jestli to stihnu. Praha je úplně úžasná, je tu spousta krásných kaváren. Brno, zacpi si uši, ale Praha je dobrá. (směje se) Dokážu si představit, kdyby tu každý rok byla Grand Prix. Je to fakt úžasné město, střed Evropy.
