Článek
Jaký je to pocit, sledovat syna při olympijské soutěži?
Mám hrozné nervy. Ze mě si v Americe i v Česku dělají všichni srandu. Já když na Davida koukám, tak si zakrývám oči, vydávám zvuky. Dcera tady na mě křičela, ať se uklidním a přestanu. Ale jak, když se na bradlech na začátku nemohl dostat do stojky? To jsem myslela, že se zblázním. Teď mi do toho ještě volali rodiče z Česka, sledovali závod v televizi.
David ví, jak jeho závodění prožíváte?
Ví. Četla jsem článek, kde říkal, že mamka se nebude dívat na hrazdu. Já už teď přesně rozumím tomu, proč byla moje maminka tak hrozně nervózní. Bývala úplně bledá, když jsme jeli na závody. Ona jen bohužel neměla tu šanci jet se mnou třeba do Soulu nebo na mistrovství světa.
Vy jste měla jasno hned, když váš syn vybojoval olympiádu, že jej pojedete povzbudit přímo do Ria?
Hned ne, nebylo jasné, jestli seženu lístky, ubytování, letenky. Ale nakonec vše klaplo. Vstupenky sehnal David, bydlení jsme sehnali přes známé a letenky jsme měli zařízené od jedné rodiny z naší tělocvičny.
Vaše dcera jde také ve vašich stopách?
Taky. Za týden jí bude čtrnáct a snad by se mohla propracovat mezi nejlepší. S ní je to jen trochu problematičtější, je tvrdohlavější. Dohadovala se se mnou, že nechce cvičit. Teď ale vidí, že je brácha na olympiádě, půjde studovat na Stanford. To jí vrátilo chuť do závodění, má šanci dostat se díky sportu na vysokou. O tom, že by závodila za Česko, ale zatím nechce slyšet. Ani mluvit česky se jí moc nechce. (usmívá se)
Podporovala jste Davidovo rozhodnutí využít dvojího občanství a závodit za českou reprezentaci?
On byl v americké juniorské reprezentaci a měl šanci dostat se do seniorského výběru. Ale bylo jasné, že letos by na olympiádu nejel. Tak jsem mu říkala, co kdybys to zkusil za Česko? To mu nikdo nevezme, že byl na olympiádě. A na Stanfordu jsou z něj všichni paf, že tam budou mít olympionika.
Vy sama jste prožila olympiádu v Soulu, na nejvyšší úrovni jste ale cvičila před hrami v Los Angeles v roce 1984. Mrzí vás dodnes bojkot ze strany komunistických zemí?
To už je všechno tak dávno, celkem jsem na to zapomněla. Ale bylo to hrozně smutné. Všichni jsme se připravovali v Nymburce, byli jsme tam rok před olympiádou v nejlepší formě. A pak nám řekli, že se na olympiádu nejede. Bylo to hrozné zklamání.
