Článek
Jak moc hrdá jste po vítězství v boji o bronz na olympijském turnaji?
Je to ohromně emotivní a omlouvám se, jestli budu brečet. Mít medaili z olympiády je jedna z největších věcí, která se mi povedla v kariéře. Vyhrála jsem několikrát Fed Cup a turnaje WTA, ale tohle je jeden z nejlepších dnů. Jsem opravdu hrdá, že jsem dokázala získat olympijskou medaili pro Česko.
Máte dva triumfy z Wimbledonu, čtyřikrát jste vyhrála Fed Cup. Kam patří bronzová medaile z olympijského turnaje?
Bohužel jsem nevyhrála zlato. Ale mám bronz, což je skvělé. Těžko porovnávat s dvěma tituly z Wimbledonu. Kdybych vyhrála zlato, bylo by to asi nejvýše. Myslím, že olympijská medaile je ve stejné řadě jako velká vítězství.
Skvělá @Petra_Kvitova zvládla třísetový zápas o bronz s Američankou Keysovou a #czechteam má další medaili! pic.twitter.com/70lIF7dHpL
— Český olympijský tým (@olympijskytym) 13. srpna 2016
Vybavujete si, co se vám honilo hlavou při pomyšlení na Rio před rokem?
Tehdy moje pocity nebyly nic moc. Chystala jsem se na olympiádu od začátku sezóny, měla jsem tolik problémů se zraněními, zdravím, nemohla jsem najít nejlepší tenis ve mně. Vím, že ráda hraju tyto zápasy, hrát za Česko je pro mě vždy výjimečné. Přijela jsem předvést, co umím. První zápas se mi povedl a cítila jsem, že to ve mně je. Zápas s Makarovovou byl jeden z nejtěžších. Pak už jsem měla sebevědomí, hrála dobře. Jsem ráda, že jsem si schovala nejlepší tenis sezóny na Rio.
Bylo hodně složité vzpamatovat se ze semifinálové prohry s Puigovou?
Nebylo jednoduché se s tím vypořádat. Smutek byl obrovský. Nejásala jsem a nedokázala si představit, jak budu hrát o bronz. V sobotu ještě při rozehrávce jsem měla stejný pocit. Až při rozcvičení před zápasem jsem naskočila do režimu, kdy udělám všechno, abych získala bronz a ukončila turnaj vítězstvím.
Převládla ve vás nechuť a prázdnota?
Cítila jsem šanci na finále a moc jsem chtěla z Ria zlato. Když se sen rozplynul, nedokázala jsem se nějak extra namotivovat. Usínala jsem s pocitem prázdnoty nežli nějakým smutkem nebo natěšením na další zápas. Bylo to takové mezidobí. Samozřejmě jsem se na zápas s Keysovou připravovala, dívala se na nějaká videa... Ale že bych do toho byla nějak úplně zažraná, to ne. Nicméně v hlavě něco zůstalo.
Co bylo pro vítězství nad Američankou klíčové?
Nebyla jsem před zápasem ani extra nervózní, což bylo zvláštní. Možná i proto, že Keysová byla mírná favoritka, tak jsem necítila zase takový tlak. A už při rozcvičce jsem byla mentálně připravená a od začátku zápasu mi přišlo, že jsem to s hlavou zvládala super. O to jsem se i opírala. Utkání se vyvíjelo solidně. Od začátku bylo o jednom brejku. Obě jsme výborně podávaly a rozhodující byl první game třetího setu.
Po zápase jste se rozplakala, při televizních rozhovorech jste měla slzy na krajíčku a při tiskové konferenci se vám slzy draly do očí znovu. Jaké emoce ve vás převládají?
Od začátku sezony jsme se víceméně připravovali na olympiádu, takže tohle je satisfakce. Po roku, který není úplně hvězdný, tak jsem získala bronz, což si myslím, že je na olympijských hrách nadlidský úkol.