Článek
Ke svému koníčku přičichl zhruba před čtyřmi lety. „To jsem si pořídil zrcadlovku. Teď už mám i lepší objektivy," vypráví jednadvacetiletý vícebojař.
Letos tak fotil na Odložilově memoriálu, kladenském TNT Express mítinku, Pražské tyčce... „Sešlo se to v čase, kdy jsem měl volno, což se ne vždycky povede," vysvětluje. Fotí převážně pro sebe a známé, profesionálům zatím nemůže konkurovat. „Na to moje výbava nestačí. Ale baví mě fotit i zvířata, různě je nahánět, snažit se o co nejlepší záběr," líčí.
Ideálním prostředím na spojení jeho fotografických zájmů jsou zimní soustředění v Jihoafrické republice. „Letos jsem ještě neměl tak dobrý objektiv jako teď, což je škoda. Akorát tam jsou safari, kde jsou ta zvířata připravená. Něco jiného je jít do lesa, kde nevíte, co potkáte," vypráví Sýkora. S trpělivostí problém nemá. „Deset hodin schovaný v trávě nevydržím, ale dvě tři hoďky tomu klidně dám," ujišťuje.
Sýkora zatím spoléhá na štěstí
Dovede si představit, že v budoucnu by se focení věnoval víc. „Asi zatím ne, že bych jezdil po různých sportech, ale jako přivýdělek by to možná šlo," přemítá a vzdělává se i ve fotografické teorii. „Koukám na internetu na fotografickou komunitu, i jsem si pořídil knížku o ptácích, protože ti fotografové už jsou skoro ornitologové, vědí, co kdy kde. Já zatím spíš vyrazím a doufám, že mi něco spadne na nos. Tak se to ale nedá dělat," ví Sýkora.
Jeho snímky přírody se už objevily v jedné internetové fotobance. „Vím, že si je někdo koupil, ale nemám tušení, jak s nimi naložil," přiznává.
Mezi atlety je jeho koníček už dostatečně známý, kolegové mu o fotky píšou. „Jsme ve spojení na Facebooku. Různě se tam můžou pooznačovat, což je výhoda. Kolikrát člověk někde vidí dvacet fotografů a fotky se někde objeví od dvou, zbytek nevíte, kde sehnat. A jestli si mě ostatní desetibojaři dobírají? Jen občas prohodí, co to mám za oranžovou vestu," usmívá se.
