Hlavní obsah

Špotáková? Uličnice, která potřebuje, aby ji bavil život, říká kouč oštěpařky

Rio de Janeiro

Pekingský příběh ožil v brazilských kulisách. Opět Barbora Špotáková křepčila po zisku medaile, znovu u toho byl jako trenér Rudolf Černý. A to, že tentokrát šlo místo zlata „jen“ o bronz, jejich společnou radost nikterak neumenšovalo.

Foto: Profimedia.cz

Barbora Špotáková společně se svým trenérem Rudolfem Černým.

Článek
Fotogalerie

V roce 2010 po mistrovství Evropy v Barceloně ohlásila Špotáková, že dlouholetou spolupráci s Černým končí a k dalším oštěpařským úspěchům bude směřovat pod vedením světového rekordmana Jana Železného.

Černý připravoval mladé atlety, chvíli si musel dát pauzu od trénování úplně. Když vloni na podzim přišla Špotáková s nabídkou na obnovení spolupráce, dlouho neváhal. A teď si s nadšením opět užíval pocity trenéra olympijské medailistky.

Osm let staré zážitky z památného zlatého souboje v Ptačím hnízdě se vybavily všem zainteresovaným. „Jasně, že jsme se navzpomínali. Některé věci se dají přenést, ale u spousty z nich to nejde, protože jsme oba někde jinde. Já si taky prožil svoje, Bára má dítě. Všechno se změnilo," srovnává dvě olympijské sezóny.

Bára šla proti doktorům. A udělala dobře

O co komplikovanější byla cesta k bronzu z Ria, o to sladší příchuť měla medaile pro Černého. „Neměla to Bára lehké. Poslední dva roky se jí nedařilo, a když už jsme nějak dojeli přípravu, blbě se zranila," připomíná osudný moment na soustředění, kdy si jeho svěřenkyně při tenisovém zápase zlomila nárt.

Po vyšetřeních a potvrzení diagnózy z Černého optimismus pomalu vyprchával. „To jsem se hodně bál. Osmdesát procent doktorů řeklo, že se noha musí operovat a Bára řekla neoperovat. Nakonec si to vyhodnotila dobře, jako to dokáže u hodně věcí. To je takový životní dar, který má," cení si kouč.

Myšlenky na to, že by snad světovou rekordmanku krotil v jejích aktivitách, už dávno nemá. Věděl, že to je marné, když u něj byla jako začínající oštěpařka, tím spíš v jejích 35 letech. „Je taková uličnice. Ale člověk jí nemůže říkat: Hlídej se, nedělej nic," má trenér vyzkoušeno.

Sportovat bude dál. Ale na jaké úrovni?

„U ní jde spíš o to, aby byla psychicky v pohodě, nebránit jí v aktivitách. Když nebude hrát tenis nebo něco dělat podobné věci, nebude ji bavit život. Prostě to potřebuje," ví Černý.

Olympijský bronz nemusí být tečkou za jejich spoluprací, Špotáková může ještě pár let vozit medaile. Otázkou je, jestli jí bude sloužit zdraví a nakolik bude mít chuť podstupovat každodenní trénink. „Bavili jsme se o tom zatím snad jen jednou. Také se čekalo, jak to tady v Riu dopadne," připouští trenér.

„Může si říct, že je pořád nahoře, tak toho přece teď nenechá. Nebo také, že už to někam dotáhla, má toho dost na této úrovni a bude házet za Duklu na druhé lize. Takže sportovat určitě bude, teď jde o to, jak," nechá se Černý překvapit.

Reklama