Článek
Pechanová byla jednou ze tří závodnic na startu, které odplavaly maratónské distance i před čtyřmi lety v Londýně a v roce 2008 v Pekingu, kde mělo dálkové plavání olympijskou premiéru. „A tady to bylo rozhodně nejtěžší. I když jsem čekala větší vlny," ulevila si při pohledu na hladinu Atlantiku, na první pohled relativně klidnou.
Zdání ale klamalo. „Pořád jsme s něčím soupeřily. Buď šly vlny z jedné nebo druhé strany. Hodně znát byly proudy, pořád jsme si naplavávaly, rytmus závodu se stále měnil," vyprávěla. Spalující žár, který mučil diváky na bílém písku Copacabany nevnímala. „Naopak mi ve vodě bylo chladno," líčila.
V balíku soupeřek se česká plavkyně od startu držela ve druhé polovině a při obrátce ve třetím kole se vyděsila, že plave poslední. „Holky vedle mě najednou udělaly frnk a byly pryč. Raději jsem se ani neohlížela. Ale nepustila jsem to a podařilo se mi ztrátu dotáhnout. I proto hodnotím závod pozitivně," říkala.
Teď vyrazí k soše Krista a dá si caipirinhu
Pechanová se kvalifikovala do Ria po mateřské pauze a bezprostředně po závodu měla jasno, že absolvovala poslední olympijský start. „Nevím, co by se muselo stát, abych plavala o Tokio. Teď ani nevím, jestli nešlo o poslední závod v kariéře. Rozhodovat se budu v průběhu následující sezóny," poznamenala.
Nejlepším maratónským výsledkem Pechanové na hrách zůstane osmé místo z Pekingu, česká závodnice ale brala umístění v Riu s nadhledem. „Po Londýnu jsem byla hodně zklamaná, ale teď ne. Z výkonu mám dobrý pocit," řekla a prozradila, čím se za olympijskou derniéru odmění. „Hodím na sebe kraťasy, triko a vyrazím k soše Krista. A dám si caipirinhu, tu jsem ještě neměla," dodala s úsměvem a běžela ze sebe svléknout mokré plavky.
