Článek
Olympijskou premiéru na biku jste absolvovala už před dvaceti lety. Jak se disciplína za tu dobu změnila?
Co se týče technologie, je to obrovský skok. Tehdy jsem měla titanové kolo, teď jezdím na celoodpruženém karbonovém, které má řazení na elektriku. Na elektriku je i zamykání odpružení, které snadno ovládám palcem z řídítek. V jedné poloze mám pevné kolo, v další je bike výhodný na rovinky nebo do kopců a v poslední vytvořím super stroj na sjezd.
Změnily se i závody samotné?
Jsou kratší, dynamičtější. Dřív se jezdilo přes dvě hodiny, dnes je to načasované na hodinu a půl. Je to divácky atraktivnější, zajímavější. Dřív to bylo v duchu vyjet na kopec, sjet dolů a absolvovat to dvakrát. Dneska se jede pět šest okruhů.
Vybavujete si ještě kolo, na kterém jste startovala v Atlantě?
Šlo o titanový Marin. Bydlím kousek od oblasti Marin County severně od San Franciska, kde kola vznikla a podle toho se jmenovala. Často tam trénuju.
Jak vypadala příprava na olympijské hry před dvaceti lety?
Tehdy pro mě cyklistika byla něco úplně nového. Já byla lyžařka, cyklistka se ze mě stala až v roce 2002. Já měla v hlavě spíš zimní sezónu a klasické lyžování. Ale cyklistika mě vždycky ohromně bavila a jsem ráda, že jsem se v určitém momentu rozhodla ty sporty prohodit.
S kterým jste zažila větší radost?
Oba jsem si užila krásně. Lyžování jsem opustila mladá, odcházela jsem z českého družstva v jednadvaceti. Pak jsem lyžovala za univerzitu a dostala se na olympiádu do Salt Lake City, protože jsem hodně trénovala, znala prostředí. A taky jsem byla schopná všechny zkoušky na univerzitě uzavřít ještě před vánočními svátky a odcestovat do Evropy, kde jsem se nominovala. A hned potom jsem podepsala smlouvu s cyklistickým týmem Luna, což je posledních patnáct let můj zaměstnavatel. V cyklistice jsem pak dospěla, vyzrála a zajela mnohem lepší výsledky.
Jakou máte nejsilnější vzpomínku na olympijský debut?
Není to nic spojeného se sportem. Nejsilnějším zážitkem bylo, když jsem stála na mostě nad atlantskou dálnicí a viděla jsem v jednom směru šest pruhů. To pro mě bylo neskutečné... Na závod ale pochopitelně taky vzpomínám. Byla to moje první cesta do Ameriky, byla jsem vykulená. Olympiáda byla obrovská, Američani všechno pojali giganticky.
Pak přišly starty na zimních hrách v Naganu a zmíněném Salt Lake City.
Na celý život mám v hlavě Nagano! Finále hokeje byl neskutečný zážitek. Byla jsem na závodě mužů na padesát kilometrů, ale na druhou polovinu zápasu s Ruskem jsem se dostala. Sledovat české hokejisty, jak vyhrávají olympiádu, to byl můj největší životní zážitek.
Ač jste lepší výsledky vybojovala na biku, bylo klasické lyžování v něčem lepší?
Na zimní olympiádě jsem měla šanci nastoupit do více závodů. Jela jsem tři až čtyři, mohla se předvést. V cyklistice rozhoduje jediný den. A nemusí pokaždé vyjít perfektně.
Nejsou horská kola pro ženy až příliš velkou rasovinou?
Viděla jsem kousek čtvrtfinále na fotbalovém mistrovství Evropy. Kluci často leželi, potřebovali obstřik. V Novém Městě na Moravě Pauline Prevotová sletěla v technické kamenité pasáži. Totálně se rozbila. Spadla na obličej, krvácela, měla roztržené předloktí. Prostě byla strašně potlučená. Ale dojela do cíle, což ukazuje, jaký mají závodnice charakter.
Když vidíte u svého jména pětku jako počet olympijských účastí, cítíte hrdost?
S odstupem, až nebudu závodit a nebudu se tolik soustředit na výsledky, si uvědomím, co jsem dokázala a budu si toho vážit. Je to důkaz, jak dlouho jsem se držela na špičce. Do desítky jsem schopná zajet na biku i při cyklokrosu. Sport mě hrozně bavil, byl to nejlepší životní styl. Prostě nejlepší práce, kterou jsem si mohla vybrat.
V kariéře jste slavila velká vítězství. Medaile z MS či OH v individuálním závodě ale chybějí. Je pódium v Riu vysněnou tečkou za reprezentační kariérou?
Pojedu do Brazílie bojovat o medaili. Mistrovství světa ukázalo, že špička je vyrovnaná. Věřím, že šance je. V ideálním světě by bylo skvělé vyjet si medaili a ukončit kariéru na stupních v Riu. Člověk ale musí být trošku realista. Když zůstanu bez medaile, bude to realita sportovního života.
