Článek
„Nevím, jestli mi nesedla voda, kterou jsme dostávali, nebo byly něčím napuštěné bidony. Měl jsem takové křeče v břiše, že jsem musel zastavit a dřepnout si, abych se dal dohromady," vyprávěl Štybar, když si s radostí mohl dopřát darovanou Coca Colu.
„Samozřejmě k tomu přispěl i závod. Chtěli jsme se s Petrem Vakočem dostat do úniku, ale soustředili jsme se na skupiny, kde bude přes deset lidí. Doufali jsme, že se nás utrhne třeba třicet a už nás nikdo neuvidí," vysvětloval záměry Štybar.
What a hard&hot race #rio2016 Suffered from cramps but at least managed to finish. Hats off @GregVanAvermaet
— Petr Vakoč (@PetrVakoc) 6. srpna 2016
„Když to nevyšlo, zkusili jsme na kostkách roztrhat peloton, aby z toho těžil Leo König. Stálo to hodně sil. Ale upřímně, neměl jsem v sobotu úplně skvělý den," líčil Štybar.
Spousta kluků byla prosolená
„Vlastně poprvé od příjezdu bylo tak děsné vedro. Spousta kluků byla prosolená, chytaly je křeče. Už jsem slyšel hlasy, že šlo o nejtěžší olympijský závod historie. A možná to vážně sedí. Podmínky byly extrémní. Ani mně to úplně nesedlo," říkal Štybar.
„Olympiáda pro mě byl neuvěřitelný zážitek. Vymyká se všem závodům, budu vzpomínat do smrti," vykládal. „Už jenom organizace. Převlékali jsme se na obrubnících, na start jsme přijeli šesti autobusy z olympijské vesnice. Když nás vysadily, neměli jsme kola a nebyla tu ani doprovodná vozidla," smál se Štybar.
„Bylo fajn uvědomit si, že týmové autobusy při velkých závodech nejsou standard. Pro spoustu kluků v balíku, včetně mě, šlo o první olympijskou zkušenost. A všichni si to užívali," vykládal Štybar. „Se vším všudy," připomínal drsné podmínky i profil trati dlouhé 237 kilometrů a nevěřícně sledoval, jak si pro výhru letí belgický specialista na klasiky Greg van Avermaet.
