Článek
Na olympijskou časovku dlouhou 54,5 kilometru s převýšením tisíc metrů jste se moc těšil a měl velké ambice. Proč se nedařilo?
Nedokázal jsem ze sebe vydat všechno. Trvalo mi třicet kilometrů, než jsem chytil nějaký rytmus. První část hodnotím katastrofálně. Vůbec nevím, proč jsem jel tak špatně. Zřejmě proto, že nejsem rozjetý ze sezóny. Navíc část startovního pole, v níž jsem startoval, jela na mokru, zatímco pro druhou část závodního pole trať oschla.
Přitom profil vám měl podle vašich vlastních slov sedět.
Profil byl těžký. Nešlo ani tak o kopce, ale o technickou náročnost, kterou ještě umocnil déšť. Sjezdy jsem jel na jistotu, nechtěl jsem riskovat a rozbít se tady. Opravdu jsem se docela bál. Klesání mělo patnáct procent, ostré zatáčky. Na mokru jsem to vůbec netrénoval, takže jsem jel pomalu.
Na trať jste vyrážel v první polovině startovního pole, po dojezdu jste hodinu seděl v cílovém prostoru v křesle pro lídra závodu. Byla to velká muka?
Naprosto hrozný pocit. Měl jsem tušení, že můj výkon nebude stačit ani na desítku. Byla mi akorát zima. Nebyl jsem připravený, že tady bude taková zima. Bylo to prostě peklo. Jediné, co mě může těšit, je fakt, že ze závodníků, kteří jsme měli stejné podmínky, jsem byl nejrychlejší. Alespoň takový malý dílčí úspěch.
Věděl jste hned po průjezdu cílem, že čas je tak špatný?
Ano. I když nejdříve jsem si říkal, že by výsledková listina mohla být vyrovnanější. Ale pak začala trať schnout a v první skupině byli nejlepší časovkáři světa. A to je naprosto jiná liga. Když jsem viděl mezičasy soupeřů, bylo to čekání na nic.
Jak daleko jste zůstal za ideálem?
Potřeboval bych, aby časovce předcházelo deset etap. Do poslední chvíle před olympiádou jsem se připravoval. Dvakrát jsem byl na vysokohorském soustředění, s týmem Sky jsme olympijským hrám částečně podřídili i složení mojí sezóny. Ale po jarním zranění mi chybí vytrvalost. Potřeboval jsem jet Tour de France.
Ale po silničním závodě v Riu jste tvrdil, že časovka bude o hodinovém výkonu, kde absence závodních dnů nebude hrát roli.
Jsem opravdu jako třílitrový dieselový motor. Než se zahřeju, tak to strašně trvá. Nic s tím neudělám, změnit to nejde. Teď bude spoustu expertů, co mi budou radit, jak mám trénovat, ale ono to tak jednoduché není. Je to jako kdyby někdo z Bolta dělal maratónce.
