VIDEO: Zlatý Kulhavý využil kritiku ve svůj prospěch: Všichni mě pohřbili, já nepochyboval

Vůbec ne! Chtěl jsem rozhodnout sice až v posledním kole, ale už v kopci za občerstvovací zónou. Ale chytil jsem malinkou ztrátu a na dalším výjezdu jsem měl před očima mlhu. Věděl jsem, že pak už bude jen jedna šance. Připravil jsem si útok a vyvezl se za Schurterem.

Jo! Přesně takhle jsem si závod plánoval. Člověk samozřejmě nikdy neví, jestli nepřijde defekt. Letos už jsem zažil hodně problémů. Ale všechno jsem směřoval k olympiádě. A věděl, že pokud se nestane nic negativního, pojedu dobře. A gumáky jsem si vzal, protože jsem v nich viděl tenistky při ceremoniálu. Sice se mě ve stanu před vyhlášením ptali, jestli jde o oficiální oblečení výpravy nebo zda si z nich dělám srandu. Tak jsem jim řekl, jestli jako neznají Čechy a naše gumáky (směje se). Navíc jsem si je potřeboval vyšlápnout, teď je budu potřebovat na stavbě.

Většina lidí mě pohřbila už před dvěma měsíci. Prakticky všichni novináři, veřejnost už vůbec nepočítám. Ale podrželi mě lidi okolo, členové týmu a rodina. Věřili mi. Rozhodně mi tedy nikdo neřekl, že ne (směje se).

Protože, když už jsem mohl někde vyhrát, přišly zdravotní problémy, defekty nebo některý ze soupeřů přímo před mým kolem spadnul. Bylo těžké se osm měsíců bez nějaké větší pauzy připravovat na hodinu a půl, když jsem si představil, co může moji snahu zhatit.

Ne, protože jsem zažil už i horší sezóny. Po minulém roce, kdy jsem vyhrál svět, Evropu i světový pohár, jsem byl psychicky silný. Naopak jsem z celého kolotoče vzešel ještě silnější.

Samozřejmě. Četl jsem hlasy ostatních a už se mnou nepočítal nikdo, což byla situace, která mi vyhovovala. I atmosféra v českém týmu byla super. Byl jsem absolutně v pohodě, uvolněný. Jak když jdete s kamarády večer do hospody. Navíc jsem si pořád opakoval, že jeden špatný půlrok nic neznamená, protože vítězit jsem určitě uměl pořád.