Článek
Jak prožíváte příběh vašeho syna, který je momentálně brankářskou jedničkou Tottenhamu a hráčem reprezentace?
Doufám, že ten příběh teprve začíná a že to obrovské teprve bude. Je důležité nezapomínat, že je mu teprve třiadvacet let. Celé to má před sebou. Je to příjemný pocit. Myslím, že je zásadní, že se dostal do brány (Tottenhamu - pozn. aut.). Po přestupu do Anglie jsme od toho něco očekávali. Něco se splnilo, něco probíhalo hůř, než člověk čekal. Když se ale na něj podíváte, jak vypadal při příchodu do Anglie a jak vypadá teď, tak je to úplně jiný gólman.
V čem?
Kompletně. Rozdíl je obrovský, z mého pohledu udělal neskutečný krok dopředu a progres. Vidím některé tréninky. Jsem spokojený s tím, jak si užívá tu cestu, kterou jde. Když jsem chytal a můj táta se na mě chodil dívat, tak začal na jednom místě, o poločase už byl jinde a na konci zápasu zase jinde. Byl nervózní a já to nechápal, protože na hřišti to z vás spadne. Ale teď je to úplně stejné. Říkám Tondovi, jak jsem nervózní, a on mi odpovídá, že si to užívá. To je podle mě základ.
Co dál?
Zvládá tlak, který je v tom klubu obrovský. Nečte noviny, komentáře, prakticky nepůsobí na sociálních sítích, nebo jen výjimečně. Má kolem sebe bublinu, která ho drží od tlaku. On si ho nepřipouští. Vždy to vezme z lepší stránky. Vybavuji si konec minulé sezony, kdy se Tottenham zachraňoval a on se vracel do brány. Poslední zápas doma s Evertonem. Kdyby tým spadl, tak by skončila spousta zaměstnanců.
Čehož si asi byli všichni hráči vědomi, že?
Bavili jsme se o tom. Tonda mi řekl, že jsou na to dva pohledy: ‚Buď si budu tlak připouštět a v tu chvíli nedokážu udělat na hřišti maximum, protože mě bude něco svazovat. Nebo to můžu vzít tak, že těm lidem můžu pomoct. A já jim jdu pomoct.‘ Líbí se mi na něm, že uvažuje jinak. Jeho přemýšlení ho dostalo tam, kde je. Dokázal se s tím tlakem vyrovnat. Někdo to v Česku bere tak, že jde o nadprůměrné sebevědomí, možná namyšlenost. Kdo zná ale Tondu líp, může se tomu jen zasmát.
Antonín Kinský burcuje spoluhráče z Tottenhamu.
Pomohla mu jeho nátura po těžké zkušenosti na Atlétiku Madrid v Lize mistrů, kdy byl po sedmnácti minutách po chybách střídán?
Myslím, že byl v té době přesvědčený o tom, že do brány patří. Rozhodnutí, že bude chytat, nepadlo kvůli zranění, ale kvůli tomu, že se jim nedařilo a že Tonda vypadal dobře na tréninku. Ale když tři čtvrtě roku nechytáte a je vám dvaadvacet, tak je složité jít do takového zápasu. Byl nastavený tak, že to prorve a že už do brány nikoho nepustí. To je pak hodně těžké. Potřebujete i štěstí. Hodně si pak cením brankářů, kteří toho hodně prošli a pak se mu ozvali. Nejen na sítích, ale i osobně.
FanFest
Fotbalová asociace ČR uspořádá v okolí Fortuna Areny, kde se odehrají zápasy Ligy národů proti Chorvatsku (26. září) a Anglii (29. září), festival pro fanoušky. Bude probíhat celé čtyři dny od 26. do 29. září a v jeho rámci se uskuteční fotbalové aktivity, turnaje, autogramiády, soutěže o vstupenky a další ceny nebo akce s partnery jako například s ČSOB, Fortunou nebo Fordem. Exhibici předvede třeba elitní český šipkař Karel Sedláček.
To byla velká podpora.
V kariéře si to prožil úplně každý, někdo ve sledovanějším zápase, někdo v méně sledovaném. To je úděl brankáře. Když jsme se o tom spolu bavili, řekl jsem mu, že se to stane a v dalším zápase už ne. Řekl jsem mu, že se může opřít o výkonnost na tréninku, o to, jak se cítí. Takhle i on uvažuje. Chyby se dějí prakticky v každém kole u špičkových gólmanů Premier League. Ne každý na to ale má, aby to ustál.
Kritika a tlak jsou pak obrovské, hodně se to řeší, že?
V době sociálních sítí je to složité hlavně pro mladé kluky. Ale co je to za sortu lidí, kteří to na sítě píšou? Já neznám úspěšného člověka, který by v životě něčeho dosáhl a pak byl veřejně strašně a výrazně kritický vůči někomu. Tihle lidé totiž vědí, co stojí za úsilí dostat se nahoru. Je normální, že na té cestě jsou pády a kotrmelce. Občas mi chybí respekt a slušnost jeden k druhému.
Jste pyšný na synovu cestu? Zdá se, že jste ji dobře vybrali přes různé kluby v Česku a pak přišel přestup do Anglie.
Teď to vypadá růžově, ale je to složité. Když si vezmete kluky, kteří se prosazují v zahraničí, tak šli z českého prostředí v dorostu pryč. Matěj Kovář, Víťa Jaroš, Radek Vítek, Lukáš Horníček. Musím se přiznat, že jsem byl přesvědčený o tom, že platí, že hráči nebo brankáři něčeho nejdřív dosáhnou tady a pak jdou ven. Teď to ale nefunguje, není to tak.
Rozvedete to, prosím?
Vím, na co jsme naráželi, když bylo Tondovi třeba devatenáct. Každý vám říkal, že je talentovaný, ale že oni potřebují výsledky a nemůžou ho do brány jen tak dát. To ale platí u hodně hráčů. U brankářů je to zvlášť složité, protože ten mladý kluk není o parník lepší než devětadvacetiletý chlap, který má zkušenosti. Mohou být na stejno a oni mladého brankáře do brány nedají. Musí si počkat.
A pak cítíte, že vám ubíhá čas, že?
Čím jste starší, tím je to složitější, abyste v zahraničí zaujal. Tam je to nabušené. I proto pak bylo naše směřování takové, aby se Tonda dostal co nejrychleji přes české prostředí ven. Mluví se o tom, že kvalita české ligy je velice dobrá. Ale pak zjistíte, že venku málokoho zajímá. Zahraniční kluby zajímají evropské poháry. To, jak v nich ti kluci vystupují, jak zvládají tlak. Česká liga ne. Vezměte si, že vše taky mohlo vypadat jinak, kdyby se, bohužel, Jindra Staněk nezranil a Tonda nedostal šanci ve Slavii.
Jak vy osobně jste prožíval období po utkání na Atlétiku?
Je to nepříjemné. Je jasné, že svému klukovi přejete úspěch. Pro mladého hráče je strašně složité prosadit se v takovém klubu, protože nemáte jméno. V tak velkém klubu se jméno vyžaduje. Na to, abyste se někam dostal, potřebujete mít kvalitu i štěstí, které se k vám v určitých momentech nakloní. Cílevědomost, konzistence v trénování a náročnost na sebe Tondu dokázaly přenést i přes Atlétiko. Teď je to úplně jiný gólman.
Jste překvapený, jak se jeho kariéra vyvíjí?
Čekal jsem to. Jsem přesvědčený o kvalitách, které má. Ale nečekal jsem, že to bude až takhle rychlé. To musím smeknout.
