Článek
Jak se na vaší psychické pohodě podepsalo zranění krajanky Dubnové?
Podepsalo. I když by se to nemělo stát, měla bych být profesionál a soustředit se na sebe. Ale člověku to nepřidá, když tam vidí, jak jeho kolegyně leží pod laťkou. Snažila jsem se zkoncentrovat a 193 jsem dala docela solidním pokusem, tak jsem si věřila i na 196.
Viděla jste, jak si zranila kotník?
Právě, že ne. Viděla jsem ji až když ležela pod laťkou. Myslela jsem, že dostala nějakou křeč, protože si na to stěžovala před závodem. Ale pak se ukázalo, že má něco s kotníkem.
Na jaké místo ve vaši kariéře řadíte dvanácté místo z olympijského finále?
Finálová účast je pěkná, ale po těch zkušenostech, co mám, člověk přemýšlí o nějakém lepším umístění. Ale někomu se finále olympiády nepovede za celou kariéru, já jsem za to ráda.
Co vám chybí, abyste se dostala mezi elitní pětku?
Asi abych měla stabilnější zdravotní stav. Protože když se mi spravila záda, tak mám zase zraněnou odrazovou nohu, něco na patě, nebylo to ideální. Kdybych vydržela celou sezónu zdravá a mohla lépe potrénovat a chodit víc závodů, získala bych víc zkušeností.
Pata vás trápila i teď před olympiádou?
Tu mám od halové sezóny.
Snažíte se dávat na své zdraví pozor?
Určitě, ale při takové zátěži to nejde hlídat. Člověk do toho jde naplno při tréninku i při každém závodě.
Nepřemýšlíte třeba o přestávce přes zimu, kdy byste se dala dohromady?
Minulý rok jsem to udělala, docela se to vyplatilo, ale je to těžké. Už nejsem nejmladší a vynechávat také není ideální, člověk se do toho pak těžko vrací. A mně ta hala vždycky šla o něco lépe, tak by mi bylo líto ji vynechat. A vynechávat venkovní sezónu je blbost.
