Článek
Jste zklamaný po neúspěšné cestě za rychlostním rekordem?Procento, že to v prosinci vyjde, bylo malé. Nešlo to. Auto na mokro není stavěné. Na 270 se zastavilo. Zklamaný ale nejsem, vím kde jsem. Je to reálné. Jsem rád, že to mám za sebou. A že se nic nestalo.
Jaká je současná buggyra ve srovnání s tou z Dubaje, kde jste se dostal přes 280 kilometrů a vytvořil svůj první rekord?Tam jsem mohl maximálně až 360, tady jen 320, ale dalo se tomu reálně přiblížit. Z 200 na 280 jsem se dostal o 400 metrů dříve než v Dubaji. Překonat tamní rekord by bylo skoro sranda, třístovku už o něco těžší, ale auto na to mělo.
Buggyra šla v boji s přírodou a mokrem na dálnici nejednou do smyku. Zažil jste kritickou chvíli?Auto šlo třeba i štorcem. V suchu pod mostem třeba rázem chytlo kolej, při výjezdu už zase šlo do smyku. Nedá se dotknout plynu. Bylo neovladatelné, ale jen na okamžik.
Co akcelerační rekord, který jste na kratším úseku v nouzi zkusil zdolat?Jel jsem jen na třicet až padesát procent výkonu. Turba nejsou připravena na vyšší kvalt. Nedalo se prostě řadit. Motor prská, hádá se. Teprve od dvoustovky běží stabilně.
A co těch 286 kilometrů, vaše chvilkové sobotní maximum...Zvenku to neslyším, ale vevnitř to je nádhera poslouchat motor. Je vidět, že na to autíčko má.
Cítil jste euforii, nebo strach?Bylo to na sušším úseku, takže to nebylo tak zlé. Je to o tom zažít a zkusit horší věci. 250 na mokru je horších než 280 pod kontrolou.
Od týmu jste za přežití a k 32. narozeninám dostal model helikoptéry. Budete taky slavit?Dvaatřicet, to už není moc na slavení. A vrtulník? Modelařím. Uklidňuje mě to. Teď mi blízcí můžou kupovat i vánoční dárky. Doteď jsem jim říkal ať počkají, jestli přežiju.
Trošku drsné, ne?Ani jsem se nestříhal a neholil. Do rakve to prý udělají zadarmo.
