Článek
Jistěže. Jaký má smysl dělat chyby při snaze vymáčknout z ne zcela kvalitního auta nemožné, když jde ubrat a bezpečně dojíždět do cíle a sbírat cenné body? Button jich má 185, Hamilton 168. Jenomže ani jeden z nich letos nevyhraje individuální titul mistra světa a oni sami se nechali slyšet, že pro ně nejsou druhá (a další) místa vůbec důležitá. Tak proč se o ně snažit, když sami vyznávají přístup buď - anebo. Zlobil se někdo na Kimiho Räikkönena, když rozmlátil své ferrari o betonovou zídku v předposledním kole Velké ceny Belgie a komentoval to slovy: „Šlo mi jen o vítězství, druhá místa pro mě nemají smysl?“ Naopak mnohým přišlo takové bojové nasazení, byť bez výsledku, sympatické?
Hamilton dokončil první závod sezóny 2011 v australském Melbourne jako druhý více než dvacet sekund za vítězem závodu Vettelem. S autem, které bylo ve statistice nejrychlejších kol až sedmé se ztrátou 1,4 sekundy za Massovým ferrari. Právě s ním kolidoval kolega Button, za což si vykoledoval penalizaci v podobě průjezdu boxy. V Malajsii to byl Hamilton, kdo byl trestán. Po startu z první řady musel v boji v první zatáčce ustoupit, jinak by riskoval kolizi s týmovým kolegou – těžko takový přístup označit za agresivní. Byl to naopak Fernando Alonso, který byl potrestán za náraz do Hamiltonovy formule. Ten dostal stejný pozávodní trest za to, že svou pozici před Alonsem bránil změnou směru pohybu „více než jednou“.
Lewis Hamilton s vozem McLaren na Nürburgringu.foto: ČTK/AP/Jens Meyer
Nyní jistě máte pochopení pro Hamiltonovu frustraci z Velké ceny Itálie, která se obešla bez potrestání stejných manévrů ze strany Michaela Schumachera, jen asi v desetkrát větším měřítku. A byl to Hamilton, který sklopil hlavu a mlčel. V Sepangu mu nebyla platná ani argumentace, že jeho manévry nebyly obranou, nýbrž snahou ‚ukrást‘ Alonsovi výhodu aerodynamického pytle, stejně jako rok předtím Petrovovi.
Velkou cenu Číny Hamilton vyhrál, což zopakoval ještě v červenci na německém Nürburgringu. „Nemám slov,“ řekl Hamilton k šanghajskému triumfu. „Existuji a žiji pro to, abych vítězil.“ Při závodě v Istanbulu se ve třetí zatáčce pokusil po vnějšku objet Marka Webbera, čímž se dostal na špinavou část tratě a propadl se v pořadí dolů. Předvedl chladnokrevný souboj s kolegou Buttonem, což se nedá říci o dvojici Red Bullu rok před tím, a do cíle dojel o tři pozice před tím, navzdory nezaviněnému zdržení v boxech. V Barceloně opět ‚dojil‘ svůj mclaren nad jeho schopnosti a v cíli ho Vettel porazil s náskokem necelou sekundu, zatímco Button na něj ztrácel více než půl minuty.
Začátek konfliktů s Massou
A pak přišlo Monako a začátek těžké epizody vztahu Hamilton – Massa. Brit dostal penalizaci za relativně nevinnou šťouchanici ve vlásence u Grand Hotelu (načež frustrovaný Massa udělal chybu v tunelu a boural) a po závodě další trest za kolizi s Maldonadem ve St. Devote. Jde o sporný moment, ale nelze nesouhlasit s těmi, kteří budou tvrdit (a tvrdí to i Hamilton), že Maldonado v obranné snaze zatočil o „celé auto“ dříve a vyprovodil ho z dráhy.
Hamilton počítá vítězství, ne druhá místa.foto: Reuters/Darren Staples
Na řadu skvělých předjížděcích manévrů a skutečnost, že to byl v jednom momentu Hamilton, kdo měl pocuchaný zadní spojler, se rychle a ochotně zapomnělo. Přišel Montreal a kolize s Buttonem spíše v důsledku nedorozumění a nešťastné náhody než agresivní jízdou jednoho nebo druhého. Co by to teprve bylo za randál, kdyby to byl Hamilton, a ne Massa, který se dopustil zbrklé chyby při předjíždění Kartykejanovy Hispanie o kolo zpět. Massa by naopak zasloužil trest za hloupé výmluvy v pozávodním tiskovém prohlášení.
Při Velké ceně Evropy dojel s pomalým mclarenem čtvrtý, o dvě pozice před Buttonem. K dalšímu střetu mezi Massou a Hamiltonem došlo v samotném závěru Velké ceny Anglie na Silverstonu, ale tam ani samotný Massa na tvrdém souboji nenašel nic špatného. Snad kromě toho, že jej prohrál. Po vítězství v Německu přišla další penalizace v Maďarsku – pravděpodobně jediný Hamiltonův letošní prohřešek, na který se špatně hledá obhajoba. Na mokré trati udělal Hamilton za šikanou hodiny a při zbrklé snaze vrátit se do původního směru vyhnal mimo dráhu Paula di Restu. Žádné výmluvy: Hamilton přišel a omluvil se.
V Belgii přišlo nedorozumění, Hamilton byl přesvědčen, že je již před Kobajašim, když jej předjel, a tak si zatočil do Les Combes. Jenomže Kobajaši byl ještě tam a štěstí, že následná havárie neměla větší následky. Jak se často říká, je to závodění. A opět se Hamilton poté, co zhlédl záznam incidentu, omluvil a přiznal chybu na své straně. Kéž by se více závodníků vyznačovalo takovou schopností sebereflexe.
Jackie Stewart Hamiltonovi vzkázal, že by měl přehodnotit svůj styl k závodění. Jeho šéf Martin Whitmarsh stejného pilota vyzývá k opaku. Co Hamilton přehodnotil, byla jeho otevřenost k médiím. Po závodě v Itálii, kde byl blokován způsobem, za který by byl – podle vlastních slov – sám již dávno penalizován, radši sklapnul a v tichosti odjel.
Hamilton umí uznat chybu, zároveň přehodnotil otevřenost k médiím.foto: Reuters/Scott Wensley
Je jedno, co udělá
Velká cena Singapuru a další incident s Massou. Vlastně dva! V kvalifikaci, kdy se Hamilton dral před Massu, jehož zdržoval Alonso. A v závodě, kdy si Hamilton o Massovo ferrari ťuknul svým předním křídlem. Ta jsou nejširší částí auta a pilot na ně nevidí. Šlo o důsledek závodního souboje a otázkou zůstává, do jaké míry se na něm v inkriminované zatáčce podílel sám pomalejší Massa. Schumacher se ve stejném závodě dopustil podstatně horšího prohřešku s daleko vážnějšími následky. Ale nepoměr kritiky Hamiltona a Schumachera v Britův neprospěch je zarážející a zavání určitou zaujatostí.
Dnes je už vlastně jedno, co Hamilton udělá – bude pranýřován, ať udělá cokoli. Přitom dělá to, co se po něm chce: závodí. A tím, že má k dispozici horší auto, má situaci o poznání těžší než například Sebastian Vettel.
