Hlavní obsah

Dánský rváč v podmínce zase útočí na plochodrážní titul

PRAHA

Na dráze je živlem, neleká se strkanic, ani toho, že soupeře pošle k zemi. Občas Nicki Pedersen, lídr seriálu Grand prix plochodrážníků dohrává souboje z oválů i v depu. Pěstmi. I on pojede v sobotu večer (od 19 h) na pražské Markétě, aby pokračoval v útoku na titul světového šampiona, po čtyřech letech svůj už druhý. „Chci ho,“ netají Pedersen nejvyšší ambice.

Článek

Ale tyčí se nad ním i hrozba. Podmínka. Stačí další prohřešek a má po sezóně.

Loni si vyšlápl na svého slavného krajana Oleho Olsena. A to přehnal. Předešlé šarvátky, včetně té památné s Američanem Hancockem, který nepřekousl tvrdé souboje z dráhy a v depu na pražské Markétě je okolostojící museli oddělit od sebe, přestál bez úhony. I časté debaty s rozhodčími. Extravagantní kousky koneckonců nepředvádí v poli plochodrážních es sám. Loňský mistr světa Crump neváhal na pískající diváky v Polsku vystrčit holý zadek...

Ale jít na samotného šéfa Grand Prix, dánskou legendu? To už Pedersen narazil. Útočil jen slovně, ale o to ostřeji. Výsledek? Pokuta, ale také půlroční, od letošního dubna běžící podmíněné zastavení činnosti.

Rváč v dobrém slova smyslu

Ale dál jezdí ostře. A vychází mu to. Blíží se k titulu. I za cenu divokých manévrů. „Když něco takového udělá Leigh Adams, je to báječný odvážný kousek. Když Nicki, je to tvrdé nebo zákeřné,“ hájí Dána ti, kdož se pohybují kolem něj a narážejí na to, že plochá dráha se dnes už rozhodně nejezdí v rukavičkách. Ani Australan Adams, jehož styl bývá dáván za vzor, se nezdráhá jít do tvrdého souboje. „I já schytám dost ran,“ připomíná Pedersen. Památný byl atak slavného a dnes už nejezdícího Švéda Rickardssona, šestinásobného mistra světa. Vztek tehdy v berlínském dešti v roce 2001 cloumal Dánem.

„I já jsem se s ním na dráze potkal, ale vždy to proběhlo v pohodě,“ říká protřelý český matador Bohumil Brhel, který bude na Markétě už jen jako divák, k soubojům se svalnatým Dánem. „Je podsaditý, takže nemá zase tak hrozivou figuru, nebál bych se ho ani mimo dráhu,“ usmívá se Brhel, ale o Dánových plochodrážních kvalitách nepochybuje. „Je to rváč i v dobrém slova smyslu, všechno řeší rázně. Zaslouženě je v čele seriálu, i když tak dobře jako zkraje sezóny už nejezdí.“

Tomíček se ho nebojí

Snad i proto, že ho sužují zdravotní trable. Bolesti břicha. Hledal příčiny ale na nic zásadního lékaři nepřišli. Ale je u nich častým hostem. V zimě se podrobil další operaci horních končetin. „Potřeboval jsem zlepšit průchodnost žil, zlepšit cit v rukou,“ ukazuje jizvy na zápěstí. Jakoby byl sebevrah, ale pochvaluje si, jak moc mu to pomohlo. Hned první závod letošní GP vyhrál. Dal najevo sílu.

„Jezdí tvrdě, ale bát se ho? To ne,“ nepovažuje Pedersena za nějak mimořádně nebezpečného Luboš Tomíček, česká divoká karta pro sobotní závod. „Když bych to tak bral, tak jsou vlastně nebezpeční všichni,“ vnímá český závodník realitu stále tvrdších bitev. „Už se nepředjíždí jako dřív, spíše vystrkuje, ale ti nejlepší to mají pod kontrolou.“ Pedersen k nim patří. „Uzrál jsem pro druhý titul,“ je přesvědčen třicetiletý Dán.

Reklama