Článek
Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
Otoky opadají, zprávy jsou stále lepší. Mám ale naštípnutý jeden obratel. Už můžu chodit a věřím, že mě ještě dnes pustí z nemocnice a odletím domů. Michal je v pohodě, Petr Almáši zůstane pět dní na pozorování. Má otřes mozku a ztratil hodně krve. Už komunikuje, ale nepamatuje si nic. Jakmile to bude možné, poletí domů. Posádka Tomáše Vrátného jede dál.
Byl jste na Almášiho naštvaný?
Vůbec ne! Není první, koho přepadl mikrospánek. Konečně, usnuli jsme já i Michal.
Pamatujete si, jak k havárii došlo?
Po rychlostní zkoušce jsem byl unavený, spojovačku řídil Petr. Probudil jsem se v okamžiku, když se auto řítilo do rokle vedle silnice. To mi zachránilo život. Petr spal, měl nohu na plynu, jeli jsme víc než stovkou... Sedím na druhé straně kabiny, takže jsem nemohl nic dělat. Zakřičel jsem, ale on nereagoval. Stihl jsem zvednout ruce, abych odpružil náraz hlavou do střechy. Vylétli jsme ze silnice a udělali dva kotrmelce přes předek, ještě že máme vysunutý čumák auta. Viděl jsem, jak kolem nás létají utržená přední kola. Zastavilo se to na střeše.
Dokázal jste vylézt z auta sám?
Vyškrábal jsem se ven, udělal pár kroků a hned jsem upadl. Pak jsem lezl po čtyřech a spolu s Michalem a Rusy, kteří u nás zastavili, jsme vytáhli Petra. Byl v bezvědomí a krvácel. Ošetřili jsme ho. Hodinu jsme pak čekali na vrtulník a další dvě hodiny to trvalo do nemocnice. Tam se nám hned věnovali. Byla to nejhorší havárie mého života a ještě v den narozenin...
Dokážete se vrátit na Dakar, když jste v Jižní Americe ještě nedojel?
Vrátím se! Nejvíc mě mrzí, že jsme to měli báječně rozjeté... Ale hlavně, že žijeme! Auto je zničené, až ho přivezeme domů, vezmeme použitelné věci a postavíme nové. Hodně lidí nám pomáhalo a fandilo. Dík patří všem, i našim partnerům, kteří u nás snad zůstanou.
