Článek
„Myslím, že se hry zahájí, i když to s sebou ponese spoustu komplikací například v podobě karantény výprav. A pokud se do té doby neuvede na trh účinná vakcína, budou to pravděpodobně hry za zavřenými dveřmi bez diváků nebo jen v omezeném počtu,“ odhaduje.
Medaile z domácích šampionátů sbírala od žákovského věku, ve dvaceti se stala mistryní republiky na osmistovce mezi dospělými. Pak se ale rozhodla rozšířit obzory v akademické sféře. Vydala se do San Franciska, kde se zaměřila na Asii a Tichomoří včetně studia japonštiny, a když přišla možnost v Cukubě poznat život v Japonsku na vlastní kůži, neváhala.
Olympijské kruhy v tokijském parku Odaiba.
Jako studentka tamní Mezinárodní akademie sportovních studií navázala spolupráci s Českým olympijským výborem. „Původní plán byl, že budu k dispozici i během olympiády, posun her to však zkomplikoval,“ lituje.
Studium má zakončit v březnu příštího roku, čtyři měsíce před novým termínem her. „A po promoci mi vyprší studentské vízum, stipendium je také logicky vázáno na studium a bez něj jsou tu náklady na život vysoké,“ říká Ulrichová, která v Tokiu běhá podle plánu svého kouče Jana Pernici.
„Jen mi dává zabrat místní klima, vysoké teploty a vlhkost udělají i z lehkého klusu ne úplně příjemnou záležitost,“ usmívá se.
Jak tedy vypadá situace v Tokiu v době, kdy dle původního plánu měla v pátek olympiáda začít a kde počet nakažených dál stoupá?
„Při návštěvě města jsem byla překvapená, že v ulicích byly stejné davy jako před vypuknutím pandemie, ale je pravda, že byl víkend. V restauracích i obchodech jsou vyznačené rozestupy, ale třeba v metru je to klasické Tokio, hlava na hlavě, zejména v ranní a odpolední špičce,“ vypozorovala.
Doporučení místo nařízení
Stav nouze v zemi přestal platit koncem května. „Ale byl proti jiným zemím mírný. Zavřely se školy, muzea a veřejná sportoviště, ale obchody i restaurace byly otevřené,“ popisuje Ulrichová.
Další opatření platí formou doporučení, ale u tradičně disciplinovaných Japonců není s dodržováním problém. „Nosí roušky, používají dezinfekci, dodržují odstupy, v restauraci sedí raději vedle sebe, ne naproti. Japonci jsou k sobě obecně velmi ohleduplní, nikdo nechce být zodpovědný za případné nakažení ostatních,“ říká.
A tak se po tokijských parcích opět prohánějí běžci, fotbalisté či baseballisté, na budovách a v blízkosti sportovišť se objevuje logo Tokio 2020, ale nadšení Japonců pro hry chřadne.
„Podle výzkumu si jich jen 24 procent přeje, aby se příští rok konaly, hlavním důvodem je obava, že se pandemii nepodaří včas eliminovat. Já se tu pohybuju většinou mezi lidmi, kteří jsou nějak do příprav her zapojeni, ale vnímám změnu veřejného mínění, která se promítá v médiích i na sociálních sítích,“ přiznává Ulrichová.
