Rubriky:

Atletika

Kopačky dostal ještě před narozením. Ale Hodboď dělá rodičům radost na dráze

12. srpna 2018 14:24 - Berlín

Ještě než se před 22 lety Lukáš Hodboď narodil, koupil mu táta kopačky s vizí, že po něm bude fotbalistou. Jenže zůstaly nevyužity. Rodák z Nymburka nejprve zkusil hokej („Jak mě narazili na mantinel, přestal mě bavit.“), pak zakotvil u atletiky. A v sobotu běžel finále mistrovství Evropy na osmistovce.

 

Ivana Roháčková

Zcela nečekaném, je třeba dodat. Hodboď startoval na vrcholné akci mezi dospělými poprvé, do Berlína přijel s 27. letošním nejlepším časem a dostal se mezi finálovou osmičku. „Je pravda, že když jsem se vzbudil ráno před finále, musel jsem se podívat do výsledků, jestli tam opravdu jsem,“ přiznával osmý půlkař Evropy.

V juniorských letech přitom jezdil na vrcholné akce jako čtvrtkař překážkář, s plánem zlepšovat se v této disciplíně přešel i na pražskou Duklu do skupina Dalibora Kupky. „Jenže na to musíte mít proporce, postavu i krok. A já s tím krokem musel hodně hýbat, aby mi vycházel do mezer, což mi strašně ubíralo síly,“ vzpomíná.

Válí i bratr

A tak se vrátil k osmistovce, se kterou kdysi jako žák začínal, jeho vedení se ujal trenér Josef Vedra. Hodboď bydlí na ubytovně pražské Dukle, mezi tréninky a docházením na Vysokou školu ekonomickou, kde by chtěl příští rok získat bakalářský titul v oboru aplikovaná informatika, se věnuje wakeboardingu a inline bruslení, v zimě jezdí na lyžích a snowboardu. „Ale trenér mi to zakazuje, abych se nezranil, takže jen mimo sezónu,“ upřesňuje.

V jeho atletických šlépějích kráčí i o pět let mladší bratr Ondřej, který se letos blýskl čtvrtým místem mezi stýplaři na evropském šampionátu dorostenců v maďarském Györu. „Také jsem šel do finále s tím, abych ho předběhl,“ přiznával Lukáš, že si troufal i na medailový boj. Nakonec ke stupňům vítězů v jeho životním závodě chybělo 1,3 sekundy.

Na tribuně mu fandili rodiče, kteří ještě v pátek večer po semifinále jeli narychlo do Čech pro Hodboďova bratra, který byl zrovna na atletickém soustředění, ale finále chtěl za každou cenu vidět. A tatínek už určitě nelituje, že si jeho synové nevybrali fotbal. „Smířil se s tím. Co mu zbývalo,“ směje se nejpříjemnější překvapení české atletické výpravy v Berlíně.

Michal Osoba (Berlín), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika