Článek
Na stole měl před sebou desetiletou whisky, kterou mu během mistrovství republiky v Brně za věrné služby české atletice věnoval svazový předseda Libor Varhaník. „Tomášovi budou dveře svazu otevřené k návratu. Lidí, kteří takhle žijí pro atletiku, moc nemáme,“ říkal Varhaník. Jenže Dvořák teď myšlenky na návrat nemá, spíš vyhlíží datum 16. září, kdy ho definitivně vystřídá ve funkci bývalý tyčkař Jan Netscher.
„Já se těším na nějaký den bez atletiky,“ přiznal Dvořák. „Protože to není jen deset let jako šéftrenér, ale dělám atletiku od svých deseti let a jsem toho pln,“ vykládal. Držel světový rekord, třikrát vyhrál mistrovství světa, získal olympijský bronz. Po aktivní kariéře měl svoji trenérskou skupinu, než po mistrovství světa v Berlíně 2009 vystřídal Václava Fišera jako šéftrenér.
Jan Netscher (vlevo) vystřídá v roli svazového šéftrenéra Tomáše Dvořáka.
„Tehdy mi říkal, že by mi přál, aby vydržel stejně jako dlouho on, tak jsem odpověděl, že sedmnáct let určitě nevydržím. Moji snahou bylo, aby atletika měla světlé zítřky, což snad teď juniorská výprava na mistrovství Evropy ukázala, že má,“ doufá Dvořák.
Svému nástupci přislíbil rady. „Jenže v atletice byste kolikrát potřebovali spíš křišťálovou kouli,“ pousmál se. „Atletika potřebuje někoho, kdo je nabitý. Já se cítím vybitý déle než poslední rok. A není nic horšího než unavený a nas.aný šéf,“ ví Dvořák.
Jako šéftrenér mj. připravoval limity, chystal nominace, komunikoval s trenéry a koordinoval je. A zejména „úřednická“ část práce pro Dvořáka, jenž většinu života trávil na stadionu, ubíjela.
Jediná dovolená
„Já neumím odpočívat, ani delegovat práci,“ přiznává Dvořák. „Atletický rok je rozfázovaný pro atlety a trenéry, já za těch deset let měl jednu dovolenou vloni na jaře. Čtyři dny jsem lyžoval, nastavil si do mailu automatickou odpověď, že mám dovolenou, a pak mi od jednoho trenéra přišlo, jak si můžu vzít dovolenou. To byl první náznak, že je něco špatně,“ říká Dvořák.
Letošní rok ho v plánu skončit utvrdil. „Hrozně nerad dělám chyby. Myslel jsem, jak mám všechno zajeté, přesto jsem nějaké udělal a sám je objevil, což mě drtilo,“ přiznává. „Prostě jsem udolal sám sebe, stejně jako na dráze. Žil jsem atletikou 24 hodin denně, už se mi o ní i zdálo, což se mi nestávalo, když jsem závodil. Takže to mělo jediné východisko,“ vysvětluje Dvořák, jehož dcery se atletice věnují, navíc je trénuje manželka Gabriela.
Nepál místo Dauhá
Světový šampionát v Dauhá Dvořák ani sledovat nebude. „Sice přes Dauhá poletím, ale jen přesednu a když tam budou atleti závodit v těch padesáti stupních, já budu mít pod nulou a chodit kolem Annapurny,“ těší se na výpravu do Nepálu.
A potom? „Na závody chodit budu, atletika je moje láska. Pak uvidím, kam se hnu,“ nechává si otevřené všechny možnosti. „Ale na uplatnění v atletickém prostředí to teď nevidím,“ neskrývá.
Pro svého nástupce Netschera má dvě rady. První? „Nauč se vypínat.“ A druhá. „Nenos si práci do postele. Hrozně z toho pak u těch papírů a počítače bolí za krkem.“
