Rubriky:

Atletika

Drahotová o drsných trénincích, hubnutí, příteli i nočním závodě. Ospalá na startu nebudu, říká

24. září 2019 22:02 - Praha

Běžně chodí spát kolem jedenácté, v neděli bude 24letá chodkyně Anežka Drahotová v tu dobu teprve vyhlížet start závodu na mistrovství světa. Úřadující vicemistryně Evropy ale věří, že je připravena i na toto specifikum šampionátu v Dauhá.

 

ČAS - Aleš Gräf

Zařazovala jste kvůli startu v půl dvanácté tamního času do přípravy noční tréninky?

Původně jsem myslela, že je zařadíme, ale nakonec jsme se rozhodli, že ne, protože bych si tím jen rozhodila režim, na který jsem zvyklá. Jen se snažím vstávat malinko později a chodit po obědě spát, abych nebyla vzhůru celý den. Podle trenéra ale stejně bude tělo v závodním stresu, takže ospalá na startu nebudu. (úsměv)

Ani v noci ale v Dauhá neklesají teploty pod třicet stupňů, k tomu vysoká vlhkost. Jak snášíte takové podmínky?

Závodila jsem v Pekingu i v Riu, kde bylo velké teplo, úplně s tím problém nemám, jen letos na univerziádě v Neapoli mi to hodně nesedlo. Jak bylo ve městě dusno, ani jsem se pořádně nemohla nadechnout, úplně jsem to v Evropě nečekala. Tady je aspoň výhoda, že nebudeme pod přímým sluncem, i když ideální podmínky jako vloni v Berlíně to nebudou…

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 

Sunny Saturday with my babe 💫 . . @adidas #WeRepresent#Createdwithadidas#adidasathletics#roadtoDoha 🖤@patriksorm

Příspěvek sdílený Anežka Drahotová (@anezka_drahotova),Zář 21, 2019 v 8:52 PDT

Letos jste poprvé závodila už v březnu, jak zvládáte více než půlroční sezonu?

Je pravda, že to je dlouhé, zvlášť, když se teď začalo ochlazovat, ale snažím se nepřipouštět si, že vloni touhle dobou už bylo po sezoně. Snažili jsme se trochu upravit tréninky, přípravu jsme proložili jízdou na kole, ale úplné volno jsem neměla.

Máte nějaké srovnání své formy s loňským rokem?

Celkově měl loňský rok hladší průběh, ale jinak to srovnávání moc nemám ráda. Teď jsem na tom určitě letos nejlépe a poslední příprava v Melagu a na Kanárech vypadala skvěle.

Anežka Drahotová se stříbrem z mistrovství Evropy v Berlíně.

Ivana Roháčková

Podle letošního maxima 1:34:27 k favoritkám nepatříte, co by vás potěšilo?

Kdekoliv jinde v lidštějších podmínkách bych řekla, že se chci přiblížit osobnímu rekordu (1:26:53). Ale tady si netroufám říct, určitě bych ráda ostrý limit pro olympiádu 1:31, což by mohlo stačit na nějaké pěkné umístění, protože to nebude závod jako každý jiný. Mým cílem je bojovat do konce, bude důležité, kdo a jak dokáže zvládat různé krize.

Na jaře v Poděbradech jste mluvila o tom, že ani není možné držet si formu a závodní váhu celý rok. Jak náročné pro vás je vždy zase nachystat tělo na vrchol sezony?

Je to rok od roku těžší. Přijde mi, že letos jsem byla docela dlouho v té tělesné pohodě, měla vyšší váhu, v ní jsem dost natrénovala a pak následovalo hubnutí. Váha není alfa a omega výkonu, ale je důležitá. A kdo to nezažil, neví, jak náročné je trénovat a zároveň hubnout, protože tu energii potřebujete na tréninky.

Jsou i chvíle, kdy si říkáte, jestli ta dřina stojí za to?

Samozřejmě si občas řeknu, proč to nemám od přírody, nejsem vychrtlý typ jako některé Rusky a mám spíš cyklistická stehna. Ale mě ten sport baví, i teď se strašně těším na atmosféru šampionátu, na český tým…

Kolik kilogramů během závěrečné přípravy shazujete?

Mění se to. Od juniorských let, kdy jsem byla dost hubená, jsem nabrala hodně svalové hmoty a tělo to úplně nezvládalo, s tím souvisela i ta únavová zlomenina, kterou jsem měla. Neupínám se na čísla, spíš se řeší procenta tuku. Ale je pravda, že letos jsem to nechala dojít dost vysoko a oproti zimě tam rozdíl nějakých deset kilo je.

Zkuste popsat, jak náročné jsou chodecké tréninky. Jaký vezme nejvíc sil?

Čím víc se blíží vrcholný závod, tím je lepší forma. A říká se, že když je forma, není žádný trénink těžký. Naopak v únavě to náročné je a trenér nepreferuje extra dlouhé odpočinky. Takže třeba dopoledne máme tempovou vytrvalost, kdy jdeme 22 až 25 kilometrů v nižším než závodním tempu, pak oběd a odpoledne nadoraz pětistovky. Nebo stupňovaně deset kilometrů, pět a pak zase deset. Když se to blíží dvaceti kilometrům, je to už náročné…

Máte nějaký výhled, jak dlouho tu dřinu chcete podstupovat? Chodci jsou vyhlášení dlouhověkostí, Španěl García jede do Dauhá v 49 letech…

Jako dlouhodobý cíl mám olympiádu v Tokiu, za ni se nedívám. Každý rok závodnicky zraju, snažím se přistupovat k tréninku jinak, a když si tělo řekne o odpočinek, dopřeju mu ho. Kdybych pokračovala jako v devatenácti, kdy jsem do toho šla hlava nehlava, byl by to rychlý konec… Ale do pětatřiceti asi neplánuju závodit.

Letos se objevila zpráva, že k juniorskému světovému i evropskému titulu získáte zlato z mistrovství Evropy do 23 let z roku 2015 po diskvalifikaci vítězné Rusky. Už ho máte?

Tu zprávu jsem zaregistrovala, to je tak všechno. Zlato nemám, ani to moc neřeším. Mě tehdy mrzelo, že jsem tam o osm sekund nevyhrála, byl by to rekord šampionátu… Spíš jsem se nad tím pousmála. Jsem za férovost sportu, ale tomu zpětnému dávání medailí moc nefandím.

Další medaili jste získala letos na univerziádě, co teď studujete? Vždycky vás lákala architektura, které se věnuje vaše dvojče Eliška.

Studuju Vysokou školu ekonomie a managementu, ale už vím, že to není obor, kterému bych se chtěla věnovat. Do budoucna bych ráda studovala, baví mě získávat vědomosti, lákalo by mě něco kolem fyziologie nebo stravování. Architektura mě baví pořád, ale spíš jako koníček.

Do Dauhá se nominoval se čtvrtkařskou štafetou i váš přítel Patrik Šorm. I když jste oba atleti, asi spolu přes sezonu moc času nestrávíte…

Přesně tak. Nedávno jsem se vracela po třech týdnech ze soustředění večer a Patrik hned ráno letěl pryč. Na soustředění jezdí se skupinou do Afriky, kam nejezdím já. Tohle je naše první společné mistrovství světa, tak jsme si dělali srandu, že spolu konečně někam poletíme. Jsem ráda, že tam budeme moct bydlet spolu, Patrik mi dodává klid, člověk nemyslí jen na závody.

Když si spolu jdete zatrénovat, udrží se vás i na delších úsecích?

To jo, on je běhavý dost. (úsměv) Občas spolu nějaké výklusy absolvujeme, potkáme se, když jedou se skupinou do Špindlu a já jsem ve Vrchlabí. Někdy to zase vyjde Patrikovi, že má volno, tak přijede do Livigna, kde já trénuju, a on si i zalyžuje.

Michal Osoba, Právo

Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika