Hlavní obsah

Peníze nejsou vše, říká o Kataru legendární Železný. Jinde by se říkalo, jak je atletika nahoře

Michal Osoba (Dauhá)Právo

Třikrát vyhrál mistrovství světa jako závodník, dvakrát pomohl ke zlatu svým svěřencům. V úterý večer sledoval legendární oštěpař Jan Železný z tribuny stadionu Chalífa finálové trápení tria českých oštěpařek, z nichž ani jedna nepostoupila mezi elitní osmičku.

Foto: ČAS - Aleš Gräf

Jan Železný při kvalifikaci oštěpařek na mistrovství světa v Dauhá.

Článek

Co jste na vystoupení Barbory Špotákové, Nikoly Ogrodníkové i vaší svěřenkyně Ireny Šedivé říkal?

Určitě se čekalo, že jedna z našich holek hodí daleko. Ale Nikola byla zraněná, Bára se letos vrací a cíl je pro ni olympiáda… U Ireny to vypadalo, že jí došly síly, ale finále byl pro nás úspěch. Budeme chtít, aby se kvalifikovala na olympiádu a tam byla připravená ještě líp.

Když odhlédnete od české stopy, jak se vám dramatický závod oštěpařek líbil?

Byl zajímavý. Posledním pokusem vyhrála Australanka Barberová, je fenomenální oštěpařka, mezi ženami má nejrychlejší ruku. Byla to kvalitní soutěž, Němka Hussongová byla za 65 metrů čtvrtá, což vždycky bralo medaili, bylo mi jí líto. A Číňanky? Je jich miliarda, z toho se dá vybrat. U nás, když najdete talent, musíte se o něj starat a doufat, že se nic nestane.

O víkendu čeká soutěž oštěpařů vašeho dalšího svěřence, Jakuba Vadlejcha, obhájce stříbra. V jaké se vám jevil formě?

Poslední trénink, než jsem sem odletěl, vypadal fakt skvěle. Ale když se podíváte na tabulky, osmnáct kluků letos hodilo za 85 metrů, to je strašná šířka. Na druhou stranu tohle je velký závod, bude vysoký kvalifikační limit (84 m), což s lidmi může zamávat psychicky. Máte jen tři pokusy, když se vám jeden nepovede, koukáte, co s tím. Velkou roli bude hrát psychika.

Do Dauhá jste jezdil poměrně často jako závodník, ožily vám tu vzpomínky?

Koukal jsem na hotel, kde jsme bydleli. Vždycky se mi tu dobře závodilo. Jak to byl menší, asi desetitisícový stadion, byl zaplněný slušně, tak z devadesáti procent. Je to škoda, že lidi nechodí, přitom výkony jsou výjimečné, ať už dálka, trojskok, tyčka… Jinde by byl plný stadion, říkalo by se, jak je teď atletika nahoře. Ale s tím se počítalo.

Je pak dobře dávat šampionát do zemí, kde o atletiku není zájem?

To je otázka pro IAAF. Podle mě peníze nejsou všechno, ale musíte se na to dívat i z druhé strany. Nevím, co všechno to přineslo. Jestli peníze na dalších deset let, asi bych to dokázal zkousnout. Důležité je i to, jak akce vypadá v televizi, jestli se lidi dívají. Když jsem byl členem Mezinárodního olympijského výboru, říkalo se, že není tak důležité, kolik diváků přijde, důležitá je sledovanost, která přináší benefity v podobě peněz od sponzorů.

Ale atletům by se jistě závodilo lépe před plnými tribunami.

Myslím, že Tokio za rok bude zase druhý protipól, tam i ráno bude plný stadion. Přál bych si, aby to bylo jako na olympiádě v Sydney. Tam jsme měli kvalifikaci od deseti ráno, před ní jsem měl kamarádovi předat lístek a nemohl jsem ho najít, jak tam bylo narváno.

Atletická federace je často terčem kritiky za to, že svůj sport neumí prodat.

Atletika je celosvětově jeden z největších sportů. Když v ní vyhrajete olympiádu nebo mistrovství světa, jste ve své zemi vysoko hodnocený. Ale marketingově se dělá spousta věcí špatně. Pamatuju, že dřív byla spousta dokumentů o atletech a jejich příbězích. Přijde mi, že jiné sporty se umějí daleko líp prodávat. Kdyby se točily zajímavé příběhy a nabízely společnosti, lidi se pak na toho člověka přijdou podívat. Jako dálkař Manyonga. Borec z ghetta, bral drogy a najednou byl mistrem světa. Příběhy prodávají…

Reklama